Toto byla první knížka, která se mi od Kateřiny Petrusové dostala do rukou. Od té doby jsem přečetla takřka vše, co měla v nabídce naše knihovna.
Od knihy jsem nic neočekávala, zaujala mne v první řadě její obálka a možná právě proto, se mi tak líbila. Krátké, milé, velice vtipné a podané s takovou lehkostí, že člověk sotva začne a najednou si uvědomí, že už je u konce knihy a stále se usmívá. Samozřejmě, nic hlubokomyslného to není, ale to ani nebyl autorčin záměr.
Když se Markéta vybourá v autě v jakémsi „zapadákově“ a je nucena přečkat víkend ve společnosti velkého a děsivého vidláka Marvina, rozhodně nečeká, že se během dvou dnů do toho samého velkého a děsivého Marvina – vlastně Pavla – dokáže zamilovat. A když odjíždí, vůbec nečeká, že by Marvin mohl mít zájem o něco víc, než příjemný úlet. Ale po nějakém čase zjišťuje, že se jí ten člověk zapsal do života víc, než si vůbec dokázala představit…
