to malé, někdy se uvádí jako nejmenší město ve střední Evropě je velice známé a hojně navštěvované. My jsme je také navštívili a to už několikrát. Při jedné návštěvě jsme se vydali na vyhlídku Hraběcí kříž. Když jsme byli asi v polovině, spustil se strašný slejvák a my se vrátili.Při další už jsme to zvládli, slunce nám přálo a my si vychutnali nádherné pohledy.
Rabštejn nad Střelou: Nejmenší historické město Česka ukrývá na malé ploše spoustu zajímavostí.
Ještě donedávna utajená zřícenina hradu, zámek v barokním slohu, nádherný gotický most nebo půvabné skvěle zachované lidové domy. To je jen malá ochutnávka toho, proč se vyplatí vydat se do Rabštejna nad Střelou.
Nejbližším velkým sousedem Rabštejna je Plzeň – odtud je to pouhých 30 kilometrů. Ale připravte se na překvapení na poslední chvíli. Tohle město s pouhými pár desítkami stálých obyvatel totiž leží doslova utopené v malebném údolí řeky Střely, z obou stran obklopené strmými svahy a krásnou přírodou. Není divu, vždyť leží právě uprostřed národního přírodního parku Horní Střela.
První písemná zmínka o Rabštejnu nad Střelou pochází z poloviny 13. století. Tehdy patřil poměrně neznámému rodu Milhosticů, aby posléze přešel do rukou rodu Pluhů z Rabštejna. Ani tady se však dlouho neohřál. Jeho jedinečného významu si totiž povšiml král Karel IV. A nuceně ho od jeho původních vlastníků odkoupil za pouhých 3 000 kop grošů. Sám císař Rabštejn s oblibou navštěvoval a nakonec ho daroval své manželce – Elišce Pomořanské.
Ovšem už jeho syn Václav IV. Použil Rabštejn jako zástavu a ten se posléze dostal do rukou ještě několika dalších majitelů. Jeho „putování po šlechtických rodinách“ zarazil až král Vladislav II. Bohužel jen na devět let. Mimochodem právě v této době tu žil jeden z prvních českých humanistů Jan z Rabštejna. Po králově smrti se však celá situace se zástavou opakovala…
A nevšední historie tohoto kousku země pokračovala. Svou roli tu sehrály i události na Bílé hoře nebo třicetiletá válka. Na počátku 19. století však začal význam Rabštejna pomalu klesat. Problémy učinila vzdálenost od tehdejšího centra říše i omezený sídelní prostor. Na zisky z dávné kupecké stezky nebo břidlicové lomy bylo dávno zapomenuto, většina obyvatel se živila zemědělstvím nebo v textilním průmyslu. A vzhledem k početné německé komunitě se mu nevyhnuly ani události okolo Sudet.