Inspirace v lese: Výtvarné projekty Petry Vondrové
Nejprve se zašpinit od barev, vše si osahat, nasbírat šišky a pak se může psát. Autorka výtvarných knih Petra Vondrová tvoří ze všeho, co kolem sebe najde a učí to i děti. Nebát se své fantazie, špinavých rukou a oddat se plně tomu co člověk dělá.
Nejdřív vše namalovat a pak psát
Psaní výtvarné knihy je zcela jiné, než když píšete detektivku. Už jen v tom, že potřebujete spoustu věcí. “Nejdůležitější je mít nápady a v hlavě si představit, jak vše uspořádat, co vytvořit. Takže nejdříve je nejdůležitější obyčejná tužka a bílé papíry, pak si všechny nápady psát a dělat si k tomu náčrty. Pak přijde na řadu samotné tvoření a vše po fázích fotit. A někdy je potřeba na fotku i správný exteriér – les, zahrada, listnatý strom, plot, keř růží… Takže k fotkám patří i správné hledání vhodných míst a dokonalé počasí. Pak je teprve na řadě psaní, takže úplně jednoduché to není.” popisuje Petra.
Netradiční květináč ze staré tašky
Jak přichází inspirace a nápady? Spontánně. “Vidím třeba nějakou starou botu a napadne mne, že právě ona by nemusela skončit jako odpad, ale je prima z ní udělat třeba vázu, podobně to bylo s taškou, která skončila jako květináč. Kamarádka vyhazovala staré kabelky a oblečení. Já se zrovna stavila u ní na kafe, a když jsem kabelky viděla, řekla jsem si, že by mohly být originálním doplňkem na pergolu… Ale musím se přiznat, že nejvíce nápadů na tvoření mne napadá v lese. Jsem taková „lesní samotářka“. Chodím ráda do lesa sama, sbírám houby, chodím tam s holemi na procházku, sbírat přírodní materiály… no a taky přemýšlet…”
Jak sama výtvarnice, učitelka a maminka dvou dcer, přiznává, času je opravdu málo.”Většinou mi nezbývá nic jiného, než tvořit a fotit o letních prázdninách. Během školního roku se pak snažím po nocích psát.”
Svět IT technologiií, nebo ruční práce. Co vítězí u dětí?
“Řekla bych, že pokud rodiče děti správně nasměrují, tak i dnes je dítě stejné jako dříve, chce tvořit, hrát si s barvami, materiály, stříhat, kreslit, lepit, malovat… Myslím si, že samotná tvorba a vyrábění něčeho hmatatelného, co si dítě samo „ošahá“, „nakreslí“, „vytvoří“ se nedá nahradit žádnými IT technologiemi. A rozhlédněme se dnes okolo sebe, i dospělí si chtěji znovu hrát s barvami, tvořit, kreslit, plést šály, šít… Tvorba je uklidňující, absolutní opak uspěchané doby okolo nás. Hra, tvořivost, hudba, pohyb – to jsou věci, které je potřeba u dětí rozvíjet neustále. Moje dcery jsou tvořivé obě dvě, starší dcera dnes dělá nádherné šperky – náušnice, korále, náramky, zkouší šít, plést. Mladší dcerka ráda kreslí, maluje, chodí na kermaiku, učí se háčkovat a je mým velkým pomocníkem při tvorbě knížek.”
Zdroj foto: Petra Kubal