Zkusili jste být někdy sami se sebou? Ale skutečně BÝT sami se sebou, pozorovat nezaujatě své nitro, bez posuzování a hodnocení? Většina lidí neví, jak na svou bytost pohlížet, jak jí naslouchat. Neumíme se ani dívat na krásu řeky, nejsme schopni slyšet vítr v korunách stromů…
Když se pokusíte být skutečně sami se sebou, zjistíte, že vaše “Já” není nic statického. Je živé a proměnlivé. Má-li tedy mysl sledovat něco živoucího, musí být živá také sama mysl – nezahlcená názory a hodnoceními.
Abyste dokázali pozorovat hnutí ve svém nitru, musí se vaše mysl zdržet souhlasu i nesouhlasu, musí se přestat přít a přiklánět na jakoukoliv stranu… Když něco bráníme či posuzujeme, soudíme, nemůžeme to vidět zřetelně. A stejné je to i tehdy, když si mysl neustále vypráví sama se sebou. Jakmile je mysl zaměstnaná, nevidíme, co JE. Vnímáme jen své projekce a obrazy, o nichž se domníváme, že jimi jsme anebo bychom jimi měli být. Nevidíme skutečnost!
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pixabay
