Uměli byste pozorovat strach bez úsudků a bez vměšování vědomostí, které jste o strachu získali? Pokud se vám to podaří, tak se díváte bez vměšování minulosti. Pozorovat lze jen tehdy, když je mysl tichá. Naslouchat dokážete jen tehdy, když mlčíte a nevedete vnitřní rozhovor. Uměli byste se tímto způsobem podívat na strach?
Znamenalo by to, že se nepokusíte strachu zbavit, ani nebudete usilovat o opak, tedy o odvahu. Zkuste to… Zkuste se dívat a neutíkat. Pokud si ovšem řeknete, že svůj strach musíte nejdříve pochopit, zbavit se ho anebo ho udržet pod kontrolou, bude to pokus o únik.
Dokázali byste se v konfrontaci se strachem (anebo zoufalstvím, samotou, žárlivostí či jiným nepříjemným stavem) dívat tak intenzivně, aby se vaše mysl zcela zklidnila a celou záležitost prohlédla se vším všudy?
Zvládli byste vnímat strach jako takový, a ne pouze jeho formy, ale vnímat veškerý strach, a nejen to, čeho se bojíte?
Když si budete hledět pouhých detailů anebo se pokusíte zbavit se svých strachů postupně – jednoho po druhém – nedostanete se nikdy k hlavnímu bodu, kterým je: naučit se se strachem žít.
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels