Nový prostor, nová hloubka vědomí, se otevře jen každodenní pozorností a uvědomováním – pozorností vůči tomu, co si myslíme, co říkáme, a jak si vedeme v životě. Je to, jako když si uklidíte byt a udržujete jej v čistotě. Je sice zapotřebí mít ve svém “příbytku” (skutečném vnějším, ale i vnitřním) pořádek, jenže dveře ani okno se tím neotevřou. Žádost a vůle tu nejsou nic platné.
Lze pouze udržovat “pořádek”. Mít v sobě ctnosti pro ně samé, a ne pro to, co vám vynesou. Mít v sobě zdravý pohled a rozum, mít v sobě řád. Teprve potom – když budete mít štěstí – se to okno možná otevře a dovnitř svěže zavane. Anebo se tak nestane. Záleží na stavu vaší mysli, které můžete rozumět jen vy sami.
Jde o to, sledovat svou mysl, aniž přitom s něčím souhlasíte či dáváte něčemu přednost. Aniž byste se snažili svou mysl formovat, soudit, přijímat nebo něco zavrhovat. Znamená to pozorovat a nevybírat si. Na základě takového neustálého uvědomování se možná jednou ty “zvláštní” dveře otevřou a vy poznáte životní rozměr, v němž není ani konflikt, ani čas.
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pixabay
