Nadaná mladá zpěvačka Eva Matějovská je jednou z tváří a také účinkujících Dne, kdy se mám ráda, který proběhne 14. března na Luka Living v Praze. Jak vnímá ženské sebevědomí, kdo je jejím životním a profesním vzorem? To a mnohé další prozradila v našem rozhovoru.
Evo, jak podle vás vlastně vypadá sebevědomá žena?
Je to žena, která si věří a nedělá si hlavu z malých problémů, prostě umí být nad věcí. Nic ji nezaskočí, ví, jak se správně oblékat na různé příležitosti, nebojí se vyjádřit svůj názor, hravě komunikuje i s osobnostmi společensky výše postavenými.
Myslím, že každá žena by měla být zdravě sebevědomá. Ovšem připouštím, že přemíra sebevědomí by mohla ženě i uškodit.
Máte nějaký svůj ženský vzor?
Již od dětství je mým velkým vzorem Ewa Farna. Souvisí to samozřejmě s tím, že obě zpíváme, ona je však mnohem dál a je mým hnacím motorem. Obdivuji ji nejen jako vynikající zpěvačku, ale zároveň jako statečnou ženu, která se nebojí veřejně vyjádřit svůj názor na nejrůznější témata, i na ta společensky velmi citlivá. Smekám před její pracovitostí a neúnavností. Umí si udělat legraci sama ze sebe, a to dokáže málokterá žena.
Mým dalším ženským vzorem je moje sestra Alenka, která je o dva roky starší. Je to velká cestovatelka, celé měsíce tráví v cizině. Poprvé se do světa vydala ve svých 16 letech. Ovládá cizí jazyky a nikdy se ničeho nebála. Zároveň je nádherná, chytrá a hudebně i pohybově velmi talentovaná.
A vy jste sebevědomá žena?
Myslím si, že nemám úplně velké sebevědomí. Občas o sobě pochybuji, srovnávám se s druhými vzhledově a přemýšlím o svých pěveckých kvalitách. Myslím si, že se na mém sebevědomí hodně podepisují sociální sítě. V nich mnozí zkresleně prezentují svůj osobní či umělecký život. Člověk těžko rozezná hranici mezi skutečností a fake informací.
Určitě jste si také za dobu svého dospívání prošla řadou chvil, kdy jste o sobě nebyla přesvědčená, pochybovala… Co bylo většinou tou největší příčinou?
Díky zpívání jsem byla lidem více na očích než mé vrstevnice. Období dospívání jsem neměla vůbec jednoduché. Studovala jsem na střední škole, kde byl můj otec ředitel a matka vyučovala hudební výchovu, navíc v kolektivu 30 holek. S přibývajícími pěveckými úspěchy kamarádů ubývalo a těch opravdový zůstala opravdu jen hrstka. Často jsem hledala vinu v sobě a jako pubertální holka nechápala, proč mě kvůli mým veřejným úspěchům, např. po televizním vystoupení, přestaly mít vrstevnice rády. Dnes však už vím, že jen ti praví přátelé vám úspěch přejí.
Co vám naopak pomáhá k tomu, abyste se cítila svá?
Je to především moje nejbližší rodina a již zmiňovaní opravdoví přátelé. Já se snažím nikdy nepřetvařovat a být i na veřejnosti hodně svá. Často jsem upovídaná a chovám se tak, jak to zrovna cítím. A já se potřebuji cítit v pohodě.
Zmínily jsme ženský vzor, co mužský? Je to váš otec, který vás provází i na vaší pěvecké dráze?
Mým největším mužským vzorem je opravdu táta. Je to můj nejlepší parťák. Vím, že se na něho mohu kdykoliv spolehnout a se vším se mu svěřit. Od malička mě doprovázel společně s mamkou při mých cestách na koncerty, na schůzkách i zkouškách. Je to velice milý a charismatický muž. Táta je aktivní sportovec, hraje závodně volejbal a je také hudebně nadaný. Byl zřejmě v mém podvědomí i vzorem při výběru partnera. Určitě není náhodou, že i můj přítel je volejbalista a také hezky zpívá. Teď mi hodně pomáhají oba.
Píseň Táta byla právě pro vašeho otce, že? Když jste ji zpívala poprvé před ním, jak jste zvládla emoce?
Tuhle písničku jsem tátovi nazpívala k jeho 50. narozeninám. Já byla celkem v pohodě, ale tátovi ukápla nejedna slza. Písnička je hodně osobní a tehdy jsem přemýšlela, jestli má šanci zapůsobit i na posluchače. Nakonec jsem se rozhodla k této písni natočit videoklip, který otevřel i naše soukromí. A tak si táta v klipu zahrál tátu. Nakonec se písnička stala mým největším hitem. Na YouTube má již přes 1,7 milionu zhlédnutí, pod klipem je přes 1,5 tisíce komentářů většinou od holek, které zde píší o svých tatíncích. Na koncertech bývám mile překvapena, kolik lidí písničku zná a zpívá ji se mnou.
Co je vaším největším snem? Kde chce být Eva za pět let?
Mým největším snem je být zdravá a šťastná! Za pět let bych již měla mít vystudovaný hudební obor na UK Praha. Momentálně
jsem v 1. ročníku a čeká mě letní semestr. Určitě chci dál zpívat, protože hudba je můj život. Byla bych též ráda, kdyby po mé roli Majdy v muzikálovém filmu Andílci za školou přišla i další herecká nabídka. Mám velice kladný vztah k dětem a přes svůj věk již určitou praxi v práci s nimi. Jednou bych si chtěla založit soukromou hudební školu, kde bych vyučovala zpěv, hru na klavír a tanec.
Ale uvidíme, co mi život nabídne a jaká překvapení připraví. Určitě chci nadále bydlet v krásném Luka Living, kde se mi žije opravdu nádherně a hlavně pohodlně.
Co pro tebe znamená vzduch, který v kampani pro Den, kdy se mám ráda na Luka Living, reprezentuješ?
Vzduch pro mě opravdu znamená mnoho. Ne nadarmo se říká – nadýchej se čerstvého vzduchu a bude lépe. U mě to tak vždycky funguje. Zbožňuji, když se s přítelem procházím v parku, svítí sluníčko a dýcháme čerstvý vzduch. Stoprocentně mi čerstvý vzduch vždy zlepší náladu. Doporučuji všem nesedět jenom v kanceláři za počítačem, ale jít se aspoň na půl hodiny projít a hezky dýchat. Pocházím z Krkonoš, kde máme opravdu čistý horský vzduch.
Jaké písničky zazpíváte na našem setkání Den, kdy se mám ráda?
Na akci chci premiérově představit svoji nejnovější píseň Nejsi v tom sám. Je to má srdeční záležitost. Melodii jsem si složila sama, píseň otextovala skvělá textařka Alice Škochová. Píseň je věnována onkologicky nemocným dětem a zároveň Nadačnímu fondu Jonášek, jehož jsem hrdou patronkou. Na našem setkání zazní i další moje srdcovka, kterou je již zmiňovaná písnička Táta.
Foto: Jaroslav Šícha ke kampani Den, kdy se mám ráda; archiv Evy Matějovské
Autorka: Eva Čejková Vašková
