Co říkáte na film Jíst, meditovat, milovat *heart*?

Kniha se skládá ze 3 částí a každá z nich má 36 krátkých kapitol.
V Itálii touží Liz po rozkoši, kterou ji přináší vynikající jídlo (řádně si jej užívá), radost ji přináší i samotná italština (tu se s láskou učí).
„Ale já jsem italštinu doslova milovala. Každé slovo pro mne bylo jako ptačí zpěv, kouzelnický trik nebo lahodný lanýž.“
V Indii Liz skončí 4 měsíce v ašrámu, kde myje podlahu, medituje, rozjímá, snaží se rozmlouvat se svým vnitřním hlasem, touží po osvícení a pokouší sama sobě odpustit. S tím vším ji pomáhá Richard z Texasu, který má velkou zásobu těch správných mouder.
 „Zbožnost je píle bez jistoty. Věřit znamená přijmout to, co nemůžete vidět, dokázat nebo čeho se nemůžete dotknout. Věřit znamená vydat se plnou rychlostí do tmy.“
V Indonésii se Liz snaží najít rovnováhu mezi zbožností a rozkoší. Potkává se s celou řadou zajímavých, usměvavých a laskavých lidí. Denně dochází za šamanem Ketutem, spřátelí se s léčitelkou Wajan a dokonce nachází lásku i harmonii.
 „To, jestli se cítíte fyzicky dobře a spokojeně vedle těla někoho jiného, nezáleží na vašem rozhodnutí. Má to jen velmi málo společného s tím, jak lidé myslí, jednají, hovoří, nebo dokonce vypadají. Buď je tajemný magnet, pohřbený někde pod hrudní kostí, přítomen, nebo není. Pokud není, nemůžete jeho absenci obejít, stejně jako chirurg nemůže přimět tělo příjemce, aby akceptovalo ledvinu od špatného dárce.“
 
Já osobně se vracela k filmu několikrát a nyní na něj ráda koukám vždy, když mám chuť a nebo si ráda pokaždé, když potřebuji, otevřu knížku *angel*!