Představte si, že vás váš rodič, nebo kolega z práce, nadřízený, nebo třeba i partner požádá, aby jste něco udělali.
Něco, co je vám z duše nepříjemné.
Něco, proti čemu vnitřně bojujete. Něco, s čím nejste v souladu. Ať už z důvodu napjatých vztahů s dotyčným, nebo víte, že jde o manipulaci, nebo citové vydírání. Víte, že nejde o obyčejnou prosbu, či žádost a že její splnění vás stojí hodně vnitřní energie.
Něco, co udělat prostě nechcete.
Ale přesto slyšíte sami sebe, jak říkáte ANO…
A jdete a žádost či prosbu splníte.
Jak se cítíte?
Co na to říká vaše tělo?
Můžete zjistit, že třeba ve vás hrkne, nebo polknete a slina ztěžka prochází vaším krkem. Nebo se vám rozbuší srdce, zrychlí dech. Můžete zrudnout. Zvýšit se vám tlak…..atd.
Takhle prostě naše tělo reaguje na vnitřní konflikt.
Tělo můžete považovat za spolehlivý indikátor toho, zda jste v souladu sami se sebou. Vaše tělo vám sděluje, že to, že jste šli a žádost, se kterou jste měli problém splnili, bylo na váš úkor. Šli jste sami proti sobě a svému přesvědčení.
Možná vám běží hlavou myšlenky typu…
“No tak nic se mi nestane, když prosbu splním. Sice mě to štve, ale udělám to, aby by klid. Holt se zase obětuju“ …atd.
Myšlenky mohou být různé. To je v pořádku. Cítíte se ale OK?
Nezůstal Vám pocit, že jste byli zase zmanipulováni.? Že jste to opět dopustili a nechali se využít. Nebo že jste byli zneužiti. Že možná sami máte svých starostí dost a onen dotyčný by to, oč vás žádal v pohodě zvládl, možná s menší námahou, než vy.
Máte vztek na sebe, že se necháváte dobrovolně zneužívat. Možná tak činíte ve jménu lásky, klidu v rodině, klidu v práci. Možná máte takový program, že je slušné lidem vyhovět, jinak vás nebudou mít rádi….
Co když ale na takovou žádost řeknete NE ?
Pokud program s prvky…“druhým se musí pomáhat, rodičům se neodmlouvá, buď hodný, jinak tě nebudou mít rádi…je Vaší součástí, pak když řekneTe NE, dostaví se ještě horší pocity.
POCITY VINY
Viny, že jsme špatní, když nepomáháme rodičům, když na svůj úkor neuděláme nějakou službičku druhému, když nevyhovíme, atd.
Stíhá nás TREST.
TRESTÁME se sami tím, že se cítíme blbě. Hloupě. Nevychovaně, nevycválaně, jako zlí lidé, kteří si právem zaslouží, aby jimi druzí opovrhovali…
Pocity viny mohou být nakonec tak silné, že nás dovedou k tomu, že ještě dodatečně jdeme a službičku, či žádost, kterou jsme odmítli, vyplníme.
Výsledkem je, že v tom lítáme o to více. Kolotoč viny, lítostí, vzteku na sebe i druhé.
Jak to udělat, abychom dokázali zvládli bez pocitu viny být milí, ale odmítnout to, s čím nesouhlasíme?
Cesta může být například tato:
1./ Jednou to prostě musíte zkusit. Takže když se cítíte žádostí druhého zahnáni do kouta, řekněte NE. Omluvte se, že tentokrát nemůžete vyhovět, protože máte své vlastní osobní závazky, které na vás čekají.
2./Můžete nabídnout asertivně alternativu, nabídnout pohled, jak by šla situace, kterou dotyčný řeší vyřešit bez vaší účasti jinak, tak aby byl dotyčný spokojený. Nabízet ji ale nemusíte.
3./ Někdy to není tak jednoduché a žádající zvyšuje svůj nátlak s cílem vás zlomit, zmanipulovat. Používá k tomu různé nástroje od lichotek (to bys mi přece neodmítl, ty, takový skvělý a morální člověk. To já nezvládnu, proto jsem oslovil tebe, vzdělaného, chytrého…) po silnější kalibr (to bych tedy od tebe nečekal, takhle mne zklamat. To moc nesvědčí o tvé vzdělanosti, myslel jsem si, že toto umíš, ale mýlil jsem se. Mýlil jsem se v tvém charakteru…) Zachovejte pevnou půdu pod nohama a pocit viny nechte spát. Této manipulaci se můžete vyhnout technikou „poškrábané desky“, kdy neustále opakujete svůj argument. V žádném případě nereagujte na vyřčené lichotky, nebo urážky, stále jen opakujte svou verzi vašeho NE. Můžete použít samozřejmě větu v upravené podobě, ale zůstaňte trvat na svém.
4./ NE říkejte empatickým způsobem. Chápete přece, že dotyčný to může mít nesnadné, ale vy musíte vzhledem a s ohledem na sebe samotného trvat na svém NE. Takže chápavé NE je na místě….(chápete, že úkol není pro dotyčného úplně snadný, přesto vy máte na práci důležitější záležitost týkající se vás samotných…)
5./ Někdy po vás druhý může chtít slib, že tedy když nemůžete teď, tak jistě příští týden mu v žádosti vyhovíte. (Můžete říci, že se cítíte potěšeni, když dotyčný myslí, že jen vy zvládnete tento úkol, ale jistě se najdou i jiní, stejně kvalitní lidé…můžete také slíbit, že kdyby bylo nakonec něco u vás jinak, určitě se ozvete…atd. )
Umění říkat NE bez pocitu viny může být proces , který naráží na naše vzorce z dětství, kdy jak jsem už psala výše, jsme mohli slyšet, že „Druhým se má vždy pomáhat“ „Druzí vás nebudou mít rádi, když nebudete takoví a makoví.“ „To slušný člověk nedělá, aby nepomohl …“ Možná vás napadnou další věty, které jste slýchali a které jsou dnes zodpovědné za to, že každé NE, které musíte někomu říct, ve vás vyvolává tak velkou lavinu negativních pocitů vůči sobě samotnému.
Jsme ale už dospělí lidé a je třeba se tak i chovat. Vzít zodpovědnost sám za sebe, ale ne za druhé dospělé lidi, když cítíte, že jejich žádosti jsou spíš z pohodlnosti, nebo že si jimi dokazují možnost mít nad vámi moc.
Je samozřejmě v pořádku pomáhat tam, kde cítíme, že naše pomoc je vítána a ceněna. Když víme, že pomoc druhému nás samotné obohacuje.
A právě pokud dáme na své vlastní pocity, poznáme velmi rychle, kde a v čem se cítíme komfortně a naplněně a kde to nějak dře.
Pozorujte tedy své tělo a své myšlenky a odhalte tak pokud cítíte nesoulad mezí tím, co se vám děje a tím, jak na to reagujete.
© Mgr. Irena Hájková, www.irenahajkova.cz NLP kouč, terapeut EFT,
