Udivena :-)

S nastoupivším podzimem jsem, nejen tedy, že zahodila mrkev a chopila se uhlohydrátů, takže se připravte na tuhou zimu, protože potřeba dělat si tukové zásoby, je veliká   ale také jsem spíš začala tvořit něco rukama a na psaní nějak nemám tu správnou náladu, nebo inspiraci?! Věcem, které se mi teď dějí se ani tak nesměji, jako spíše, se jim divím, jsem teď pořád překvapená  Včera jsem si doma pustila film Zkus mně rozesmát – mmch, doporučuji, prima oddechovka, zasmějete se. A tam byla paní a měla zkaženou plastiku a měla jedno obočí nahoře  Vypadala, že se diví pořád Hele a já se teď imrvere tvářím jako ona, i bez plastiky  Takže jestli potkáte bloncku v sukni, s obočím u temene, tak to jsem já *smile*  Jsem prostě udivená, udivená tím, jak někteří lidé dokáží snadno lhát, bez mrknutí oka a ještě více jsem udivená sama sebou, že i s mou ostražitostí vůči lidem, jsem schopna jim na to nakonec přece jenom skočit. Nebo třeba mně tuhle udivilo několik reakcí našich spoluobčanů. Venčila jsem večer psa a zjistila, že nemám mobil, že mi vypadl z kapsy, panicky jsem začala běhat po setmělých ulicích v okolí domu a hledala ho. Napadlo mně poprosit procházejícího kluka, jestli nemá on u sebe mobil, že by mi zavolal, že bych ho třeba slyšela zvonit. Udivilo mně, jak mně skoro až sprostě odmítnul, aniž by se zeptal, co se stalo nebo mne nechal mluvit, prostě mně poslal do pr.. a šel. A to si nemyslím, že bych vypadala, jako že bych mu mobil chtěla z rukou vyrvat, ukrást ho a se stoletým psem na vodítku utéct pryč… Naštěstí mně potom příjemně překvapil jiný mladý klučina, který se mnou po ulicích chodil a pomáhal mi ho hledat. A včera mně hodně udivila ráno paní v tramvaji. Jako, že si myslím, že jsem pusa nevymáchaná, která má na všechno odpověď, tak tahle (nebudu sprostá) mně po ránu tak rozhodila, že jsem nedokázala říct skoro nic  Nastoupím do tramvaje, byla skoro plná, paní seděla do uličky, místo u okna volné. Slušně jí žádám, jestli by mně dozadu pustila sednout. A ona ani nezvedla hlavu a řekla NE. Koukám na ní, prosím? A ona – Nepustím. Jak nepustíte? Nechci prý, abyste vedle mě seděla. Vy jste nějaká praštěná, ne? Povídám jí. A ona, ať si prý jdu sednout jinam, že má na to právo, jako každý jiný. Tak to mně překvapilo, vůbec jsem nevěděla, jaká mám v tramvaji práva *smile*  Paní na další zastávce vystupovala, takže byla prostě líná hejbnout zadkem, ale překvapila mně hodně, čůza 😀 A pamatujete si, jak jsem šla do papírnictví pro papírové sáčky a prodavačka byla mým požadavkem překvapená s tím, že v papírnictví papírové sáčky určitě nemají?! Tak ve středu jsem šla do květinářství a požádala prodavačku o květináč a ona řekla, že květináče nemají  že prý mám zkusit třeba OBI 😀  No a pak se divte, že se se divím 😀