Někdy je celkem zajímavé pozorovat, jak dva zdánlivě odlišní lidé si rozumí. Vnímavějšímu jedinci by se mohlo zdát, že porozumění probíhá i beze slov; stačí pohled nebo gesto a vše je řečeno. Na druhou stranu se stává, že lidé zdánlivě stejné povahy, řekněme krevní skupiny a statusu nenacházejí společnou cestu.
Co se děje “pod pokličkou” těchto situací? Proč se nám daří s někým vyjít jak mávnutím kouzelného proutku a s druhým, byť s prvoplánovým nadšením, se ne a ne shodnout?
Tajemství se skrývá v autenticitě, jak dalece je člověk přirozený. Pokud lidé nosí masky, přitahují k sobě takové lidi, které nasazená “maska” oslovuje.
Ovšem v průběhu vzájemně stráveného času a konverzace se pravda začne postupně odkrývat. Masky padají a lidé se začínají chovat podle “svého”. V tomto bodě se střetávají naše přirozenosti.
Někdy můžeme býti velmi mile překvapeni, jak nás druzí osloví, i když se zpočátku situace mohla tvářit jinak. To není myšleno ironicky, naopak, s velmi příjemným konstatováním. Mluvím o momentech, kdy se z lidí stávají přátelé, partneři. Pak jsou i opačné dojmy, které nás mohou i šokovat. Scénář může být různý, ovšem s podobným závěrem. Ti lidé se už jen těžko dobrovolně potkají.
Lidé k autenticitě přistupují různě. Každý z nás má různý názor, jak uchopit vlastní autenticitu. Můžeme si položit jednu zásadní otázku: Jak se chovám, když jsem to já?
Lidé se dost často bojí projevit ve své autenticitě. Proč? Bojí se dát najevo svou zranitelnost. Bojí se, že odhalí tu část sebe sama, která kdyby byla napadena, zraní je to. V tomto bodě je ukryta hluboká fikce a obrovský potenciál nejen osobního, ale i kolektivního posunu současně.
Postupným shazováním masek a opouštěním od umělých póz začínáme přitahovat do svého života přesně takové situace, lidi a příležitosti, jež nás bezpečně vedou k naplnění našich tužeb. Mluvíme o naplněném bytí, o synonymu štěstí.
*heart*
Veronika
***
Konkrétněji na téma sebepoznání a jak se v životě posunout dále se dočtete v knize Životní nadhled.
||Blog
