Určitě to někdo zná… U mě to skončilo sebepoznáním. Máma, když to zjistila, tak jsem musela k psychiatričce. Moje mamka ale chtěla všechno vědět, tak tam seděla se mnou. Já jsem tam řekla úplně jiný důvod… Tak mi předepsala prášky, abych se neřezala… Ale ty nefungovali… Pokračovalo to na střední škole.
Ve třeťáku jsem jela se školou na poznávací zájezd do Řecka. Tam bylo krásně. Nicméně to pokračovalo… Jedna holka to zjistila… Řekla mi, ať místo žiletky si radši vezmu cigáro. Bránila jsem se tomu… Až do 18ti.
Půl roku jsem bez žiletky zvládala sama, až to na mě jednou přišlo… Místo žiletky jsem vzala cigáro… No, fakt je ten, že jsem od té doby žiletku nevzala do ruky…
Nevzala jsem jí do ruky ani v šestinedělí… Úplně s přehledem to zvládám a od té doby co mám malého myslím pozitivně. Ale to bude tím, že mám smysl života. Docela otřepaná fráze, ne? Nicméně po šikaně jsem konečně znovu vstala na nohy v 19ti…
||Blog
