Základní rozdíl mezi myšlením kluka a holky můžem pozorovat snad už ve školce. Zatímco holčičky se chtějí pusinkovat a být princeznou, kluky láká hvězdná kariéra kosmonauta. A kdo píše (snad pořád známé) psaníčko „Chceš se mnou chodit? Zaškrtni ano nebo ne.“ ? Bingo. Holky.
My se prostě chceme vdávat. Chceme být s princem až do smrti, ale hlavně: CHCEME SVATBU. Chceme se nést ve svatební uličce v bělostných šatech. Chceme (potřebujeme!) mít na svatbě svoje oblíbené květiny, lidi, zvířata, jídlo… Potřebujeme jednoduše nude barvu ubrousků a ne starorůžovou, PROBOHA!
Já vím, já vím. Sníte o tom od malička, máte to tak super naplánované a „je to přece jen jednou za život!“…
Jenže víte co? Chlap to takhle fakt nebere. Smiřte se s tím.
Pro většinu chlapů je donebevolající !challenge! už samotné požádání o ruku. Uznejte, že to není jednoduché. Na to musíte mít koule. Po 6 letech vztahu jste stejně nervózní, jestli vám milovaná nedá košem. Anebo neřekne „Musím si to rozmyslet.“ Existuje něco horšího než tohle?!
Pokud chlap sebere všechny (s prominutím) koule, co má a vysloví se… Přesune tím svůj podíl na svatbě do složky HOTOVO. Pro chlapy tady totiž svatební přípravy končí.
A tak zatímco vy máte rok na přípravu svatby, chlap má rok na to si to rozmyslet. Myslete na to, až budete podvacátéprvní předělávat zasedací pořádek. Až se budete hroutit z toho, že váš ženich nemá ani páru, kolik stojí fotograf. Až si začnete myslet, že snad dojde k oltáři ve svém starém saku…
Minimalizujte ztráty!
Nechte jej vydechnout. N e h y s t e r č e t e. Vezměte si na pomoc kamarádku, mámu nebo sestru. Neberte jako středobod světa svatební den. Soustřeďte se radši na život po svatbě 😉
