Poslední dva měsíce jsem vstávala i usínala s úsměvem na rtech. Měla jsem energie na rozdávání, žila jsem lehce a bylo mi nádherně na duši i na těle. Cítila jsem, že jsem světu otevřela srdce. Beze strachu, že by mi někdo mohl ublížit. To proto, že jsem si vybudovala pevné hranice a zároveň jsem si jistá tím, že bych se v případě nebezpečí dokázala ochránit.
Jenže pak bez varování přišel zlom, kterému jsem vůbec nerozuměla. Mé úsměvy byly ty tam, nálada klesla na nulu. Najednou mi přišlo líto, že kolem sebe vidím samé smutné obličeje. Nešťastné lidi, kteří touží po lepším životě, ale zároveň vůbec netuší, jak se k němu dostat.
Pochybnosti jsou dobrým hnacím motorem
Přepadla mě bezmoc, že nemůžu každému pomoct, i když bych moc ráda. Pomáhat druhým byl můj sen a najednou mi přišlo, že to, co jsem si vysnila, nemá žádný smysl, protože lidé o pomoc vlastně ani nestojí.
Š’tastní lidé si neubližují
Každému člověku na světě -bez výjimky – bych ze srdce přála, aby mohl zažít ten pocit štěstí, jaký jsem zažila já. Jenže většina lidí si sama brání a kazí si život negativními myšlenkami, které je sráží dolů.
I proto je na světě tolik zla. Většina lidí prostě neumí být šťastná. A mně nezbývá nic jiného, než to přijmout.
Každý svého štěstí strůjcem
Dobře vím, že i já jsem tak žila a malovala si život načerno. Svazovala jsem sama sebe strachem. Bránila svému štěstí. V hlavě mi jely ty nejhorší scénáře, jak co může dopadnout.
A přes to všechno jsem to dokázala změnit. Tak proč by to nezvládli ostatní? Když mi tohle došlo, náramně se mi ulevilo. Každý z nás má jiný životní příběh, jiné načasování a jinou cestu ke štěstí. Proto už se tím netrápím.
Změna je život
Navíc mi došlo, že ten náhlý propad nálady byl moc důležitý. Právě v posledních dnech, kdy mi nebylo na duši úplně nejlíp, jsem si vlastně stačila uvědomit, že přišel proto, aby mi ukázal, že život není černobílý. Život je plný změn, které přicházejí a odcházejí.
Připomněla jsem si, že si mám vážit chvil, kdy jsem šťastná, protože zítra může být všechno jinak. Ono se totiž na hezké věci lehce zvyká a snadno se pak na to špatné zapomíná.
Špatné chvíle jsou ve skutečnosti moc důležité
Ale to je chyba. Všechno špatné se nám děje proto, abychom na to už nikdy nezapomněli a své chyby neopakovali. Jen tak se můžeme posunout dál.
Na světě je všechno jak má být a všechno má svůj smysl. Takže díky za každou připomínku toho, že si máme života vážit!
Každý má jistě svůj vlastní recept, jak na špatnou náladu. Nicméně pro insporaci přidávám na závěr pár tipů, co pomáhá mně, abych se cítila líp a neztrácela naději:
1. Úsměv pro sebe: každé ráno jsem se sama pro sebe usměju a řeknu si, že se na nový den těším. Úsměv má kouzelnou moc, tak proč si ho nedopřát 
2. Procházka: když má člověk “depku”, nemá náladu nic dělat. Ale je fajn nepodlehnout tomu. Najít si aspoň pár minut na procházku se vždycky vyplatí. Já si dám klidně jen 15ti minutovou procházku po městě, nebo v parku v blízkosti domova, může to být i jen cesta na nákup anebo do práce. Pustím si do uší hudbu, která mě dokáže nabít, pozoruju krásy světa a přemýšlím o životě. Domů se pak vracím jako nový člověk.
3. Úsměv pro druhé: I když mi není do smíchu a stojí mě to hodně přemlouvání to ve špatné náladě udělat, aspoň maličko se usměju na druhé lidi. Vždycky, když mi někdo úsměv opětuje, nabije mě to novou energií.
4. Pozorování: Třeba jen napět minut se zavřu někam, kde mě nikdo neruší, abych si mohla zrekapitulovat své pocity, nálady, emoce. Jen zavřu oči a pozoruju. Nehodnotím je, jen je pozoruju a přijímám.
5. Tanec a hudba: Zpívám si ve sprše, hraju dětem na kytaru, nebo jen tak tančím v obýváku. Především tanec dokáže neskutečně uvolnit emoce
6. Rekapitulace: Každý večer si zrekapituluju celý den, poděkuju za něj a pochválím se za to, co se mi povedlo.
A co pomáhá vám, abyste se cítili líp? 
