Třetí díl úspěšné série publikací o životě v Československu za dob socialismu, se věnuje tomu, jak jsme v té době trávili volný čas.
Kniha Retro ČS 3 je perfektním upomínkovým dárkem pro generaci, která v té době vyrůstala, ale i pro generaci přicházející po ní, jelikož mnoho věcí bylo stále zachováno. Novodobá generace by si ale nejspíše při čtení této knihy ťukala na čelo a kroutila nevěřícně hlavou.
Kniha je dokonale doprovázena přílohami v podobě dobových novinových článků a fotografii. Perfektní je taktéž forma, jakou je kniha psána. Jde o živé vyprávění autora Michala Petrova, co si pamatuje ze svého dětství a dospívání v pavlačáku na pražském sídlišti.
Zavzpomínáme na to, jak se muselo chodívat telefonovat do telefonní budky u pošty, protože to byl mnohdy jediný telefon k dispozici široko daleko. Ví dnešní generace, jak taková budka vůbec vypadala? Tato generace by určitě nepochopila ani vhazování šedesátníků do automatu na jízdenky přímo u řidiče autobusu. Já si pamatuji, že jsem tam jako malá občas, na popud staršího bráchy, hodila knoflík. Prošlo mi to.
Tou nejlepší zábavou pro dospívající bylo lítání po venku, po staveništích, lezení po prolézačkách různých patvarů ze svářených trubek nebo betonu a laminátových klouzačkách (tehdy ještě neexistovaly žádné normy EU) a poslouchání tranzistoráku. Prostě – dětská hřiště byla plná dětí, kterým se nechtělo domů a často (chtěně) přeslechly i volání maminek z okna jejich domovů, kterým svolávaly své ratolesti k večeři. V zimě se nosívaly palčáky a kanady a těšili jsme se z uhelných prázdnin, které mnohdy trvaly i několik týdnů.
V této době vznikly Rychlé šípy a staly se trhákem mladých nadšenců. A pokud někdo z dětí koukal ve svém volném čase na TV, tak leda, když mu bylo ouvej. To pak nejčastěji hltal seriál Ve znamení Merkura či přenosy revue východoněmecké televize Ein Kessel Buntes. V létě se děti (ale jejich dospělý dozor) těšily na tábory. Stanovalo se u táboráků v přírodě, nejlépe u vody. Hrály se nejrůznější kolektivní hry, tou nejoblíbenější byla noční stezka odvahy. Vázaly se uzly a jídlo bylo jen za odměnu – za službu v kuchyni a pěkně do ešusu. Ve výbavě správného zálesáka nesměla chybět rybička, kudla, zálesácký nůž (často z umělého paroží, v kožené pochvě).
Dospělí zase rádi trávili dovolené na podnikových rekreacích s ROH, podobných těm, jak je známe z filmu Anděl na horách. Oblíbené byly zejména domácí pobyty, jezdilo se však i do zahraničí, pouze však do spřátelených zemí. Rozlišovalo se mezi výběrovou rekreací, na kterou mohl vyjet zaměstnanec za odměnu – za příkladnou a záslužnou práci vykonanou pro socialistickou společnost. Jezdilo se i na pobyty a zájezdy zotavovací, sportovní, turistické a kulturní. Významné podniky vlastnily rekreační chaty, do kterých své zaměstnance (frekventanty) posílaly. Jak si v té době zaměstnavatelé uvědomovali důležitou roli odpočinku svých zaměstnanců. Ach! Existoval samozřejmě i tzv. volný cestovní ruch“, kdy se jednalo o soukromé rekreace. Jak těžké bylo vycestovat do zahraničí, popisuje pasáž o cestovních pasech, celních a devizových prohlášeních, výjezdních položkách a hraničních přechodech.
V průběhu 80. let našli lidé zálibu v kempování. Dříve kempovala jen chudá mládež, nikdo ze „slušných“ lidí si neuměl představit, že by takto trávil volno. S tímto novým fenoménem (který mimochodem dnes zažívá svůj boom) souvisí výroba různého kempového nábytku, přenosných vařičů a také potravin v konzervách a instantních pokrmů. Od kempování pak bylo blízko k chatařství, zahradničení a kutilství. V těchto disciplínách patříme stále mezi „mistry v oboru“.
Autor se zmiňuje o nejproslulejších československých továrnách, firmách a výrobcích, často proslulými za hranicemi státu. Například Velamos, která vyráběla kola značky Pionýr, Liberta vyrábějící dětské kočárky, tříkolky a koloběžky, Eska Cheb a Favorit Rokycany. Když jsme u kol, nesmíme zapomenout na oblíbenou Ukrajinu dováženou z charkovského závodu z SSSR. Zmínit se musíme také o oblíbených Závodech míru. Dále se kniha zmiňuje o mopedech a motocyklech výrobců ČZM Strakonice, ZVL, skútrech čezeta a automobilech Škoda a Tatra Kopřivnice. V polovině 60. let měla ČSSR nejmodernější fabriku na auta v celém východním bloku! Pohonné hmoty mohli motoristé čerpat v síti národních čerpacích stanic Benzina a Benzinol. Nesmíme opomenout proslulý bezporuchový foťák značky Flexaret, který na svých cestách používali i pánové i Zikmund a Hanzelka.
Retro ČS 3 má ambici probudit ve čtenáři vzpomínky a nechat mu hlavou plynout útržky příběhů jeho vlastního života. Tuto ambici rozhodně plní do posledního puntíku.
Jo, a vzpomínáte na to, že se pracovalo i v sobotu? Brrrr…..
