Život je jako kniha, píšeme do ní denně své příběhy spojené s pocity a tvoříme tak realitu všedních dnů, které mnohdy nejsou vůbec všední. Jednou se dějí věci v rychlém sledu a jsou takové, že člověk rád večer oddechne a lehne si do postele. Někdy se nic neděje a myslíme si, že stojíme na místě a občas propadáme panice, že stojíme v čase (na místě).
Nemějte strach a vnitřní obavu, posunete se dál, jen zrovna přišel ten čas, kdy máte zůstat stát a vnímat to, co vám třeba ve spěchu a běžném dni unikalo. Máte se zamyslet a chvíli vydechnout. Máte koukat kolem sebe a vážit si života. Máte se obklopit tím, co v běžném životě nestíháte zachytit.
Někdy je ten čas, kdy stojíte na místě počítaný na měsíce nebo roky a člověk si myslí, že se snad vesmír zbláznil nebo na vás zapomněl. Je to proto, že ty správné chvíle přichází s nějakým odstupem a vy máte mít dostatek času pro sebe. Ke každému zážitky a chvíle přichází v jiných časových intervalech a probíhají sice podobně, ale úplně jinak.
Nebojte se stát na místě a prožívat nic nedělání. Je to čas pro váš odpočinek, pro vnímání krásy z okamžiku. I když jste zděšení třeba ze ztráty práce nebo partnera a máte obavu, co bude dál – vyčkejte, ten správný čas přijde. Každý člověk má právo na kousek svého štěstí, i vy!
Ve vesmíru, nebi a na Zemi je rovnováha, možná cítíme určitou nespravedlnost, ale vše je v rovnováze a jak se dějí zlé věci, tak přicházejí pak ty dobré a vše se opět dává do souladu.
Ná závěr použiji slova, která mě teď napadla: “Vnímej sebe, vnímej čas, koukej kolem sebe – kniha života je v nás.”
Psala jsem tyto slova srdcem. Krásné dny přeji všem a věřte – vesmír a nebe na nikoho z nás nezapomíná!
Blogerka Michaella
(zdroj obrázku: pixabay)
