Už zase se přistihnu, jak dýchám rychle, krátce a mělce, což mi má víra v relaxační autogenní trénink zakazuje. Pravé rameno mi rve notebook, levé nákup. Vystupuji hned v ten moment z řady lidí funících z práce a spěchajících do podzemky. Rozhodnu se udělat něco dobrého pro svou duševní rovnováhu a pořádně vydechnu. Pak mám v plánu se zase uvolnit novým svěžím nádechem. Tahle myšlenka přichází zrovna když procházím kolem veřejných WC před vstupem do metra….
Tóóoóóóóóóó nepřebije ani květinářství hned vedle. Několik zkroušených tulipánů, kteří už dávno vzdali svou roli osvěžovače vzduchu, se stydí za svou cenu, a tak klopí květy k zemi. Tak tyhle bych teda dostat nechtěla. Popojdu pár metrů, položím tašky a chvíli jen poslouchám lidi okolo.
Celkově se mi ovšem ulevilo, neboť jsem okamžitě přestala horečnatě vymýšlet, co si udělám k večeři…
“…sem se z toho málem podělal, ale svět je hned hezčí!” sděluje dobře oblečený zřejmě-manažer rozverně komusi kamsi přes smartphone, když vychází z toalet. No, taky úleva.
Dle mé poslední studie se ukazuje, že kromě dechu samotného je neméně důležitý i proces výběru místa, kde se nadechnete. Jsou chvíle, kdy se vám prostě dech zatají – a to nemusí být nutně špatně!
zrzka-drzka.com *heart*
