A jsme u posledního zastavení během naší cesty domů, které se nachází cca 16 km od prvního bodu výletu – Skanzenu ve Vysokém Chlumci a 78 km od našeho bydliště v Praze.
Vzhledem k tomu, že jsme narazili na velmi málo dobrých restaurací s českou kuchyní vhodnou pro děti (hranolek je všude dost) a byla zrovna doba oběda, pátrali jsme, kam zajít.
Ve městě Radič byla jen pivnice, kde nám nabídli nudlovou polévku. Nic proti ní, ale ne, to nebylo to pravé. Tak jsme hledali přes internet a našli jsme pension s restaurací U Vondráčků v 5 km vzdáleném Chlumu – Nalžovice. http://www.vondracek.sedlcany.cz/cze/restaurace
Manžel si dal dršťkovou polévku, Kája vývar s játrovou zavářkou a pak ještě se mnou kachnu s knedlíkem a zelím. Ať žije dieta, ale bylo to výborné. S pocitem dobře napapaného bříška jsme se vydali i přes nepřízeň počasí k zámku Radič, kde jsem nechtěla vyrazit na prohlídkový okruh zámku (Kája je živel a bojím se, že by po 3 minutách výkladu zlobil), ale do tamní dětské zbrojnice, aby se Kája vyřádil.
Jak bych to celé shrnula. Pobavilo (zejména Káju), ale zároveň zklamalo. Co chválím, je zejména nápad pro děti, proměnit se na chvilku v princeznu či rytíře a užít si svou pohádku.
Z informací, které jsem našla na internetu, jsem si myslela, že zvlášť bude dětská zbrojnice pro kluky a zvlášť budoár pro princezny. Těšila jsem se a v duchu jsem si představovala, kam nás pan „průvodce“ vede a jak Kája bude nadšen. V místnosti byl ale docela chaos… dvě ustlané postele, stůl, židle, kostýmy pro nevěsty, holčičky, všude paruky zbraně a korunky, ve skříních asi i pro kluky a kdo ví , co ještě, neodvážili jsme se kouknout. Nebudu lhát, mrzelo mě, že se tam pán ze zámku posadil a celou dobu na nás koukal. Mně jako stydlivému člověku to dost vadilo. I tak jsem se kvůli Kájovi na rozdíl od manžela překonala a začala s ním šermovat (poté, co mu pán ze skříně vytáhl jeden rytířský přehoz a přilbu) a Kája se do toho po chvilce hodně vžil, bavilo ho to a na rozdíl ode mě mu nevadily ani pohledy toho pána. Prostě byl šťastný, a když je šťastný on, jsem šťastná i já.
Nevím, možná to bylo přemírou pozitivního očekávání, nebo tím, že to byl první víkend po zimním období, kdy měli otevřeno, ale za mě… už bych tam asi podruhé nejela. Musela bych vědět, že jsou vhodné dostatečné prostory a že nechají člověku trochu volnosti k vyzkoušení všeho možného.
