Když jsem před několika lety nastoupila na vlnu “duchovní a alternativní éry”, chtěla jsem v co nejkratším čase přečíst všechny knihy s touto tématikou, které jsou k dostání. Nakupovala jsem je ve velkém a chtěla vědět všechnu jejich moudrost. Utratila jsem spoustu peněz za knihy, které jsem nakonec ani nečetla, a zřejmě už ani číst nebudu, nehledě na to, že v každé knížce se píše něco jiného a často si protiřečí. Až po delší době jsem si nechala dojít, že je pro mě lepší nechat se vést svým srdcem, než milionem duchovních knih. Často ve mě zanechávaly spíš zmatek než porozumnění. Nicméně, je tu pár knih, které mě posunuly na mé cestě dál a velmi mi pomohly. A budu moc ráda, když pomohou i Vám.
Jednou z prvních knih, která mi otevřela oči, je Moc přítomného okamžiku od Eckharta Tolla. Když jsem ji četla poprvé, nepochopila jsem absolutně nic a říkala jsem si, že je to celý blbost. Znovu jsem ji otevřela asi po dvou letech a spatřila jsem v ni, pro mě v tu chvíli to nejcennější moudro, a to přítomný okamžik. Knížka nejde přečíst během dvou dnů, sám autor doporučuje dělat pauzy po určených kapitolách, aby se jeho učení mohlo v člověku usadit. Hlavní myšlenka knihy je, aby člověk co nejvíce žil v přítomnosti, protože minulost nás uvádí do deprese a z budoucnosti jsme většinou ve stresu. Jen v přítomnosti je klid. A opravdu to funguje. Podle mého názoru je to kniha, kterou nestačí přečíst jednou, možná ani desetkrát nebude dost. Pokaždé, když ji čtu znovu, v ni objevím nové a nové důležité poznatky, které jsem předtím vůbec nepostřehla. Doporučuju ji každému, kdo chce žít v klidu a míru.
Pro mě zatím asi nejdůležitější knihy, které jsem za svůj život četla, jsou knihy od Anity Moorjani. Ve své první knize, Musela jsem zemřít, popisuje autorka svůj boj s rakovinou a následný zážitek blízké smrti, kdy se ocitla mimo tělo (podle doktorů byla prohlášena za mrtvou), ale ona se rozhodla vrátit zpátky do těla a zase žít. To nejcennější z celé knihy je pro mě autorčin popis blaženého stavu na onom světě. Ten stav, když člověk jen je, koupe se v lásce, nemá žádné společenské hodnoty, nálepky, postavení,… jen je a je šťastný a milován. Je úleva vědět, že po smrti nás čeká blaženost, ať jsme se tady na Zemi chovali jakkoliv. U její druhé knihy, Co když je to nebe?, kterou doporučuju přečíst až po přečtení Musela jsem zemřít, jsem měla pocit, že byla napsaná přesně pro mě. Dotkla se mého srdce, jako ještě žádná kniha a byla mi velkým pomocníkem. Některé Anitiny věty se mi opravdu hluboko zaryly do srdce a velmi často si na ně vzpomenu. Největší dar, který jsem si od autorky odnesla, je sebeláska. Až z jejich knih jsem si uvědomila tu hlubokou a skutečnou sebelásku, která mě po přečtení těchto dvou knih zaplavila. A jelikož jsem ji opravdu potřebovala a moje tělo po ní žadonilo, jsem Anitě za její poselství, které nám předává opravdu vděčná ♥
Určitě se chci zmínit také o skvělé knize Čtyři dohody od Dona Miguela Ruize, která už je docela profláklá. Podle čtyřech zásad se dá žít svobodně, radostně a s klidnou duší. Vždy se k ní ráda vracím, protože občas na nějakou z těch oblastí zapomenu a je fajn si to připomenout. Po přečtení vlastně zjistíte, že je ten život úplně jednoduchej.
Nesmírně milá a krásná je knížka od stejně krásné Anie Songe, Továrna na sny. Četla jsem ji v létě, obvykle při teplých večerech na balkóně a byla to pro toto období ta nejlepší společnice. Zanesla mě do kouzelné země snů a splněných přání a zahřála u srdce vědomím, že všechno je možné, protože vesmír a celé nebe stojí při nás. Čte se úplně sama a chvěje se u ní tělo radostí…
Z trochu jiného soudku je kniha Cesta nespoutané ženy od Davida Deidy. Doporučuju ji každé ženě, protože propouští naše uvězněné ženy v nás a otevírá nás. Knížka je krásná a hodně se mnou rezonuje. Myslím si, že v dnešním světě jsme právě uzvařeli tu nespoutanost v nás ženách, a tato knížka ji pomáhá znovu vypustit, aby se projevila v celé své kráse.
V tuto chvíli mám rozečtené další krásné knížky, o které se s vámi postupem času ráda podělím. Přeji krásné začtené dny.
S láskou ♥
