Zní to obyčejně že?
Stojím uprostřed lesa mezi mohutnými pevnými stromy a ohrnuji nos nad touto informací co mi právě přišla. Jenomže čím víc to prociťuji, tím víc mi to dává smysl. Vždyt bez prostoru by nic nemohlo být. I E. Tolle o tom píše ve své knize jak málo či vůbec vnímáme prostor. Začala jsem tedy vnímat prostor kolem sebe, který vyplňují všechny ty věci kolem mě ať živé, či neživé, včetně mě.
A najednou mi došlo jak důležité to je. Jak hluboké je to, že tu mám plnit prostor a vůbec ne opovrhovat. To jen mé ego řve a chce být něco víc.
Co víc ale může být než to, že jsem součást celku, který tu teď společně tvoříme.
A tím, že to přijmu a budu plnit prostor, on vyplní mě. Naplní mě. A prožiju naplněný život.
Jednoduše jen být.
Dívám se na ty stromy kolem sebe jak tam jen stojí a vyplňují prostor. Cítím, že přesně tak mám i já plnit. Jejich kořeny pevně drží v zemi a odolávají svému okolí i všem vlivům. Nechají sebou i zmítat a nerozhodí je to. Nic to nemůže změnit, protože jsou pevně zakořeněné a jen jsou.
A najednou mi došlo jak důležité to je. Jak hluboké je to, že tu mám plnit prostor a vůbec ne opovrhovat. To jen mé ego řve a chce být něco víc.
Co víc ale může být než to, že jsem součást celku, který tu teď společně tvoříme.
A tím, že to přijmu a budu plnit prostor, on vyplní mě. Naplní mě. A prožiju naplněný život.
Jednoduše jen být.
Dívám se na ty stromy kolem sebe jak tam jen stojí a vyplňují prostor. Cítím, že přesně tak mám i já plnit. Jejich kořeny pevně drží v zemi a odolávají svému okolí i všem vlivům. Nechají sebou i zmítat a nerozhodí je to. Nic to nemůže změnit, protože jsou pevně zakořeněné a jen jsou.
