Proč někteří nepřiberou ani po kachně: Tajemství metabolismu a hubnutí
Jak je možné, že někdo může sníst kachnu na posezení a nepřibere ani gram a někdo tloustne i ze vzduchu? Možná i vy řešíte svou váhu a nepřipadáte si dost štíhlí ve svém těle a nejen štíhlí, ale i hezcí. I tloušťka souvisí s naším sebevědomím, protože jde v první řadě o to, přijmout se takoví, jací jsme, a to i s případnými kily navíc.
Pro někoho je jídlo náhrada lásky, má to jako potěšení a když jí, má pocit, že ho má někdo rád. Jídlo, které jsme chtěli, třeba sušenky, nám dávali za odměnu, a tak máme pocit, že jsme udělali něco dobrého a odměnu ve formě sladkého si zasloužíme a když jíme, cítíme se dobře. Jídlo je mým kamarádem, protože se přestanu cítit sama, zaměstnám své tělo a už se mi zdánlivě nehoní v hlavě myšlenky, jak jsem smutná, že nikoho nemám, že nevím, co s dalším volným večerem a pocitem, že mě nikdo chtít nikdy nebude. Dám si chipsy, čokoládu nebo kýbl zmrzliny a snažím se udělat si hezký večer. Jenže pocit samoty ve mně bude stále, i když ho na chvíli přehluším jídlem. Další večer se budu cítit zase sama, ale už vím, co mi pomůže – chipsy, čokoláda nebo zmrzlina nebo něco jiného a pak kdykoliv se cítím sama, dostanu chuť na některou z těchto věcí, aniž bych si musela na vědomé úrovni uvědomit tuto souvislost. Když odstraním příčinu, v tomto případě pocit samoty, najednou už nebudu mít potřebu se přejídat.
Další častá příčina kromě samoty je stres. Je toho na nás hodně, jedna nepříjemná událost stíhá druhou, v práci je toho hodně, tlačí termíny, jít rychle pro děti, odvézt je ze školy, pak na kroužky, nakoupit, poklidit to nejnutnější, vyzvednout děti z kroužků, uvařit, udělat s nimi úkoly, a to ještě není vyluxováno, vytřeno, vyžehleno a mám nevypranou kupu prádla na praní, utření prachu už ani neřeším. A co zítra zase bude v té práci? Musím ještě udělat podklady, odpovědět na maily… I když se třeba ani nepřejídáme a snažíme se jíst zdravě a mít dost pohybu, kila nejdou dolů. Je to proto, že tento neustálý stres, který v sobě cítíme, nám brání zhubnout. Myslíme na to, co nás všechno čeká a co ještě musíme a nemáme a naše tělo cítí jen strach, jestli to všechno stihneme. Často stačí i prožití mimořádně stresové události – rozchod, rozvod, výpověď, těžká nemoc, úmrtí.
Teď už víme, jaké můžou být příčiny tloustnutí, ale co s tím můžeme udělat? Zamyslet se nad tím, co na mě sedí. Jak to dělám já? Když zase budu cítit potřebu se přejíst, co z toho mám? Co z toho budu mít? Co mi dává jídlo? Mohla bych to mít i bez něj? I hubnutí začíná v naší mysli. Řešte svůj pocit nespokojenosti, co mi vadí, čím se trápím, než to, že mám nějaká ta kila navíc. Když si vyřešíme příčinu, kila půjdou dolů sama. Nepíšu teď jen něco načteného, je to i má osobní zkušenost. V těhotenství jsem jedla za dva, opravdu jsem se neomezovala a podle toho jsem začala i vypadat. I když jsem přibrala asi jen 14 kilo, postava se mi úplně změnila. Ještě po půl roce od porodu jsem musela nosit těhotenské džíny, protože jsem se do jiných kalhot nedostala… Bylo mi to líto a štvalo mě to fakt strašně, hlavně když jsem viděla ostatní maminky, které už vypadaly jako před porodem nebo dokonce měly i méně než před otěhotněním. Ale přestože jsem věděla, že je to také o jídle a o cvičení, nedokázala jsem se donutit a něco s tím udělat. Ani jsem na sobě nepracovala a zavírala před tím oči. Proto říkám teorie a praxe jsou dvě různé věci. Vědět můžu cokoliv, ale když to prakticky nepoužívám, tak mi to nepomůže.
Až jsem se konečně odhodlala něco s tím udělat. U mě to byl pocit samoty, který bych teoreticky vůbec neměla cítit, protože mám manžela a malé dítě a sama téměř vůbec nejsem. Ale jako skoro vše, i tady byla příčina situace v dětství. Odstraněním pocitu samoty jsem přestala mít chuť na sladké, přestala jsem se přejídat a vynahrazovat si něco jídlem. Najednou šla kila sama dolů bez nějaké diety nebo většího cvičení. Kamarádky, které mě dva měsíce neviděly, mi říkají, jak jsem zhubla. Konečně jsem shodila přebytečná kila po porodu a mám ještě méně než před svatbou, kdy jsem 2-3x týdně cvičila. Chtěla bych ještě shodit 3 kila. Vím, že mám volbu – buď zůstanu jen u chtění nebo s tím můžu něco udělat. Nejde jen o počítání kil, ale o to, aby z nás spadla tíha, kterou máme v sobě a abychom se cítili dobře, byli jsme se sebou spokojení a měli se rádi takoví, jací jsme. Naše tělo je dokonalé takové, jaké je právě teď. Mějme ho rádi a važme si ho.
A po třech měsících od napsání článku 3 kila shozena:-).
Zdroj foto: Pixabay.com
