Originalita je klíč k úspěchu: Přestaňte se srovnávat a začněte zářit
Když se kolem sebe rozhlédnu a malinko se zamyslím nad dnešním světem, je mi ouzko, ale ne proto, že by nebylo na světě krásné, ale proto, že kolem sebe v poslední době slyším, že to či ono je špatně a to či ono zkrátka nefunguje tak jak má…. Koneckonců, z vlastní praxe mám vypozorovaný jeden velice zvláštní a smutný jev. Tím jevem, který mám na mysli, jsou v podstatě dva a to nepřejícnost a závist.
A ano, máte pravdu, jsou to dvě velice vážné témata, na která v poslední době narážím čím dál častěji, ač se mi to samotné úplně nelíbí – co mi to zrcadlí? Ať už je to cokoliv, tak to není něco, co chci úplně řešit nebo nač se chci zaměřit, protože bych uhýbala od hlavní myšlenky, která se mi usadila v mé hlavě.
Nedávno za mnou přišla moje dlouholetá kamarádka, která byla dříve moji klientkou a ptala se mne s vážným výrazem ve tváři, jak je možné, když udělala vše, co měla, že se úspěch nedostavil a že si není vědoma, že by něco udělala jinak, než měla. Ptala se mne také na to, jak je možné že tamta či ona osoba, která neudělala absolutně nic, se má jako prasátko v žitě a ona je v pozici, kdy musí stále bojovat a nebo se obhajovat …
Přivedla mne na velice zajímavou myšlenku, která je všude kolem nás.
Jak je možné, že když někdo něco dělá a baví ho to a nedaří se mu to, je někdo na druhé straně, kdo dělá, nedělá absolutně nic a přece se mu daří. Je úspěšnější, je žádanější, viditelnější a vůbec celkově je na tom lépe než ten, který do toho dává vše? Jak to, že ten, co do toho vkládá vše ze sebe a úspěch se ne a ne dostavit, když u tam toho to funguje?
Přiznám se, že v tu chvíli mi moje kamarádka nasadila brouka do hlavy a já se opět mohla věnovat mé oblíbené činnosti a tou je úvaha nad tím, co a jak a také proč. Myslím si, že jsem na to přišla a s odstupem času si i troufám tvrdit, že se nemýlím. Celý „problém“ tkví v jednoduchém slově, které každý z nás zná – je to originalita.
Jako příklad za všechny uvedu děti, které jsou nám dospělým mnohdy inspirací . A půjdeme pěkně k těm malým dětem, které jsou ve věku, kdy už ledasčemu rozumí a umí spoustu věcí, které je my dospělí naučíme. Zpět tedy k nim, v případě malých dětí, které něco dělají si lze povšimnout toho, že to, co dělá, dělá s nadšením, ale hlavně s určitým zaujetím. Přesuneme se teď na chvíli na dětské pískoviště, kde se to dětmi jen hemží a ke stavění hradu z písku – i přesto, že tomu dítku vysvětlíte, jak postavit ten nejkrásnější a nejlepší hrad z písku, tak si všimněte jedné drobnosti – to dítko ten hrad postaví, ale vždy ten hrad z písku je úplně jiný, než jaký máte na mysli. Ano, drží se Vašich instrukcí při stavění hradu, avšak do něj dá kus svého já, svůj nápad, svoji vizi tím, že zapojí fantazii a využije svoji originalitu, která je nám všem do vínku dána bez ohledu na to, kým jsme. To maličké samozřejmě v tu chvíli nehledí na to, jak moc se liší od Vaší představy, ale hledí nato, zda ho to baví, líbí se mu to … a tak je to se vším.
Všeobecně má spoustu z nás zakódovaný jeden nepěkný vzorec, který nám mnohdy ubližuje a to, že pokud něco děláme, co nás baví, pak není důvod hledět na odměnu za to. Pokud však děláme něco, co nás právě naopak nebaví, pak jako motivaci čekáme odměnu bez ohledu na to, jestli se jedná třeba o finanční odměnu. Tento vzorec lze převést pak i do současnosti.
Nezapomínejme prosím na jednu podstatnou věc – každý jsme originál, jsme osobností, kdy tou osobností se stáváme dnem našeho početí, našim narozením a tím, že jsme. Proto ta naše originalita, která nás dělá to, čím jsme, by měla být něčím, co nás charakterizuje a zároveň by měla být oceněna. Koneckonců je to přece náš talent, dar, který dotváří naší osobu, takovou, jaké zná a vnímá naše okolí.
Ten kdo se rozhodne dělat to, co ho baví a živit se tím, musí být s touto skutečností sžitý, jako jedno tělo, tedy autentický. Aniž si to mnohdy uvědomíme, tak se dopouštíme chyby, a tou je kopírování těch, kteří už něčeho dosáhli. Inspirujme se jimi, avšak nekopírujme, protože tím, že je budeme kopírovat, ztratíme svoji originalitu a naše osobnost, naše „Já“ se v tu chvíli ztratí. Pokud se přestaneme inspirovat druhými a začneme je kopírovat, pak dříve nebo později se dostaneme do bodu, kdy nebudeme vědět kudy kam a naše pomyslná hvězda začne slábnout a upadat až nakonec uhasne úplně a z nás se stanou lidé, kteří budou zlí, zapšklí, nepřejícní či dokonce zlomení a v lepší variantě jen zklamanými.
Proto na Vás apeluji a prosím o jedno – buďte sami sebou a inspirujte se, koneckonců je dobré mít nějakou ikonu, která Vás posouvá na životních metách dál a dál, ale nesnažte se jim vyrovnat a být stejní jako oni. Snažte se být jiní než oni, třeba i lepší a přejte jim jejich úspěch. Jen tak totiž dosáhnete opravdu těch kýžených výsledků, po kterých tolik naše já prahne a jen tak neztratíte svoji originalitu. Řiďte se svou intuicí a hlasem svého srdce, jen tak Vaše hvězda nezhasne. Buďte pokorní a otevřeni světu, buďte ikonou druhým a dělejte to, co umíte, to v čem jste dobří a nebojte si říci o odměnu, která Vám za to vynaložené úsilí stojí. Buďte sami sebou a slova jako je závist či nepřejícnost pro Vás budou cizími slovy.
Přeji Vám, ať v dnešní uspěchané době najdete své pravé já a děláte, to, co Vás baví, to, co Vás charakterizuje a žijete své sny, tak jako já.
S úctou a pokorou, L. Miriam
Zdroj foto: Pixabay.com
