Příběh o úniku z toxického vztahu: Síla vnitřního klidu
Asi mě v životě nejvíce ovlivnilo, jak se choval můj táta k mamince. Co vše si od něho nechala líbit. Jak si vše nechávala pro sebe. A pak po rozvodu s ním byla v očích jeho příbuzných ta nejhorší. Po autonehodě v roce 1997 o mě nikdo nestál. Dodělávala jsem vysokou školu…studiu jsem se hodně věnovala a přeci se se mnou někdo seznámil. Můj budoucí manžel. Hodně mi se studiem pomohl. S přípravou na zkoušku z molekulové spektroskopie, se psaním diplomové práce. Po studiu jsme oba odešli od svých rodin a já v domnění, že nic neumím. Jsem se podvědomě nechala řídit. On bral dobrý plat a já někde v podvědomí cítila, že jedině s ním se můžu mít dobře.
Pouze na návštěvách u jeho babičky jsem cítila jakousi podobu v chování s jeho dědečkem.
Jako bych s ním byla naprogramovaná. Na můj třicátý rok bylo naplánováno první dítě. Stalo se. Vyhledala jsem ve všech možných zdrojích, kdy je nejlepší čas na oplodnění. Já skutečně jsem napoprvé otěhotněla. On mi stále naznačoval, jak je dobrý, nejlepší. Chtěla jsem mít svatbu. Musela jsem kolem toho vše vyběhat. Po dceři za dva roky na svět přišel syn. Už bylo špatně, když náhodou jednou ráno dítě brečelo – byla to samozřejmě vina moje. Obě děti jsem kojila, takže když se náhodou v noci probudily, hned jsem je uspala. Nikdy se s něčím nesvěřil, že mu něco chybí. Byl málomluvný, tichý. Já se snažila, snažila… Nikdy mi s dětmi nepomohl. Vše bylo na mě. Pak někam začal po odpoledních jezdit. Neptala jsem se. Jednou ráno nebyl doma. Nikdy to předtím neudělal……. to následující období jsem hodně probrečela. Byla jsem sama u manželského poradce, snažila jsem se. Chtěla jsem vše vrátit. Dostala jsem úkol, ať sepíšu vlastnosti, pro které s ním chci zůstat. Na co jediného si dnes vzpomenu je, že mi dokázal opravit počítač, a to měl u toho spoustu řečí. Rozvedli jsme se a já bydlím s bratrem v dvoupatrovém rodinném baráčku mých rodičů. V očích jeho matky za to můžu já. V očích mé matky za to můžu také já, já jsem mu nevařila, já jsem neuklízela.
Až poslední dobou nabírám sílu a sebevědomí. Jenom já vím, jak je mi dobře, jak jsem z té smyčky venku!!!!!
A to řešení celého příběhu je pouze jedno jediné slovo: MANIPULACE.
Když čtu vysvětlení tohoto studeného slova, všude se vidím. Manipulace má mnoho podob. V praxi se prokazuje s obtížemi, a to z toho důvodu, že Domácí násilníci užívají především slovní formu manipulace a realizují ji především prostřednictvím komunikace. Používají prvky slovního násilí, různých zprostředkovatelů, vyhrůžek nebo nabídek. Cílem je dosáhnout nějakého zisku, ať už je to zisk finanční nebo zisk v oblasti sociální či psychologické. Já to měla ještě vše komplikované tím, že mám po autonehodě problémy s pamětí. A kdybych se s ním chtěla, kvůli něčemu přít, vždy by měl pravdu on.
Patří velmi často k zamaskovaným pokusům, kterým se snaží druhý člověk o nepřímé řízení partnerů komunikace. Jde o to, aby prosadil vlastní řešení a odmítl řešení druhého, i kdyby bylo vhodnější než to jeho.
Manipulace má mnoho podob. V praxi se s obtížemi přímo prokazuje. Domácí násilníci ji realizují především prostřednictvím komunikace.
Manipulace je, zjednodušeně řečeno, schopnost vnutit člověku, že ať udělá cokoli, je ten špatný. Je to jeden z nejohavnějších, ale také nejúčinnějších způsobů, jak zneužít lásku ve svůj prospěch. Nejhorší bylo, když mi říkal i tvoje rodina si to myslí. Nikdo tě nemá rád.
Jak jsem se z toho všeho dostala: Uklidila jsem si konečně v sobě.
Proč? Litovala jsem se a hledala své chyby, které jsme nemohla najít – protože žádné neexistovaly. Žila jsme ve zmatku – nepořádku.
Co jsem dělala správně, bylo mi vykládáno jako špatné. Co jsem považovala za špatné, bylo mi vykládáno jako správné. Potřebovala jsem se zkrátka srovnat. Znovu znovu jsem oprášila své zájmy a radosti, znovu začala žít podle sebe, což nebylo být vůbec snadné.
Uklidit si v sobě znamená zjednodušit si život. Soustředit se na pozitivní věci. Začít mít radost z maličkostí. Žít tím, co nás dělá šťastnými.
Kdykoli si ve své hlavě a srdci uklidíme, pronikne dovnitř více vzduchu a světla. A příště si dáme pozor, koho si pouštíme dovnitř. Ať to jsou lidé, které máme rádi a kteří nám energii dávají, ne berou.
Překvapí nás, jak odlišný – nádherný – začne náš život být.
Bylo to to nejtěžší v mém životě. Odejít. Sama bych to nedokázala. Sestra mi pak řekla, mi bychom pro tebe dojeli. Ale jak bych mohla existovat se dvěma dětmi, když mi všechny peníze chodily na jeho účet. Protože mi poradil, proč si platit dva účty, když spolu stejně budeme.
Odešla jsem a mám v sobě klid, že jsem udělala vše správně.
Zdroj foto: Pixabay.com
