Závislosti na potravinách: Jak jídlo ovlivňuje naši svobodu a zdraví
Dnes už je většině lidem všeobecně známé, že jak a co jíme, tak i žijeme a vypadáme. Na stravování nezávisí jen náš zdravotní stav, ale rozhodně i délka našeho života.
Stravování, které se řídí pouze počtem kalorií, je z fyziologického hlediska nesprávné. Důležitým faktem ve stravování není počet kalorií zkonzumovaného jídla, ale to, kolik energie vznikne v těle při jeho trávení. Například potraviny rostlinného původu mají sice méně kalorií, ale naše tělo při jejich zpracování získá více energie. Organismus se cítí lehčeji než po konzumaci masa, které je těžce stravitelné a jeho trávení trvá dlouho. Maso především stimuluje nervovou soustavu. Zvířecí tuk obsahuje xantin a ten v mozku produkuje produkt podobný morfinu, čili funguje na principu narkotického účinku. Maso nám chutná, ale po jeho konzumaci se nám chce spíše odpočívat, než se vrhat do práce. Maso by se mělo jíst střídmě, pokud vůbec, a nejlépe z biochovu.
Zrovna tak mléko a mléčné výrobky nám nepřinášejí jen užitek, ale jíme je spíše pro požitek, aniž bychom si to uvědomovali. Mléko obsahuje kasein. Struktura jeho molekul se podobá molekulám opiátů a vzniká nám závislost. Mléčné výrobky konzumované ve větší míře náš organismus zatěžují a především zahleňují. Nejlépe stravitelné jsou zakysané mléčné výrobky, čerstvá šlehačka a máslo.
Dalšími potravinami, které nám příliš neprospívají, jsou potraviny obsahující glutein (lepek), což je hlavně bílá pšeničná mouka a výrobky z ní zhotovené. Lepek vytváří též závislost – i jeho molekuly jsou podobné těm opiátovým. Navíc už v názvu nám hlásá, že lepí. Ano, je schopen zalepit sliznici tenkého střeva, a tím zabránit vstřebávání živin. Dnes se dává bílá pšeničná mouka skoro do všech výrobků jako výplň, zejména do sladkostí, ale i různých müsli tyčinek apod. Jistě mnozí už slyšeli o celiakii. Lidé, kteří mají celiakii, jsou na lepek silně alergičtí a mají po něm „zalepené“ tenké střevo, které nepropouští živiny z tráveného jídla, či jen minimálně.
Mezi „bílé jedy“ patří i bílý rafinovaný cukr a rafinovaná sůl. To znamená, že obě tyto potraviny jsou upraveny průmyslově, chemickou cestou.
Rafinovaný cukr, zvaný „rychlý“ cukr, má vysoký glykemický index, který způsobuje vysokou hladinu cukru v krvi a ta způsobuje glukotoxicitu. Tzn., že pokud je glukózy v krvi moc, tak působí toxicky. Glukóza se v takovém případě váže na bílkoviny, a tím je poškozuje. Rychlé cukry jíme denně skoro pořád, nachází se ve všem. Přírodní cukr zvaný též „chráněný cukr“ má molekuly cukru v obalu celulózy a tělo tento obal musí postupně zpracovat a rozložit. Děje se to postupně oproti rychlému cukru, kde se obal při průmyslovém zpracování otevře násilím a obsah cukru putuje okamžitě do krve. Hladina cukru po jídle tak prudce stoupá. To je hlavní problém u všech rafinovaných cukrů.
Rafinovaná sůl, vyrobená průmyslovou cestou a konzumovaná ve větším množství, zatěžuje a poškozuje zejména naše ledviny. Např. solené brambůrky obsahují speciálně upravenou, jemně nadrcenou sůl, která útočí na naše chuťové pohárky a my nejsme schopni odolat a přestat. Sůl se dnes přidává rovněž do všech průmyslově zhotovených potravin jako dochucovadlo. Proto jsme tak zvaně přesolení.
Společné výše zmíněným potravinám je velké množství, které denně konzumujeme. To zatěžuje naši trávicí soustavu, dehydratuje naši pokožku a vede to k našemu předčasnému stárnutí. Navíc nám vzniká závislost na těchto potravinách. Pamatujte si: „Člověk, závislý na jídle, není svobodný!“
Zdroj foto: Pixabay.com
