“Jmenuji se Jana a můj muž je alkoholik, který mě začal bít.”
Začalo to jednou večer, když se vrátil z práce pozdě večer. Chtěl sex, ale já nechtěla. Křičel po mně, že mám milence, že ho podvádím … Postavil se přede mě, vztáhl ruku a než jsem stihla uhnout, vrazil mi silnou facku. Spadla jsem na zem, tvář mě štípala a slzy se hrnuly ven. Děti probudil hluk a běžely se podívat, co se děje, když je muž uviděl, přestal se mi věnovat. Byly ještě malé, neměly z toho rozum. Na jejich otázky „co se ti maminko stalo, proč plačeš,“ jsem jen odpověděla, že jsem upadla. Ráno se mi muž omlouval, ujely mu prý nervy a už se to nebude nikdy opakovat. Vypadal tak upřímný, mrzelo ho to.
Za 14 dní se to znovu opakovalo, opět přišel opilý a stal se ten samý scénář. Hádka, rány, pláč, omluvy.
Snášela jsem to dlouhých 5 let. Vracel se domů každý den opilý. Když děti poznaly, co se děje, že maminka chodí s modřinami, tatínek se nechová pěkně, sprostě nadává a ubližuje mamince, začaly mě chodit bránit. Ze začátku to mělo úspěch, většinou mě nechal. Později ovšem začal vztahovat ruce i na ně, na moje dvě krásné holčičky, které jsem porodila, vychovala, dávala jsem jim lásku. Nikdo mi na ně nebude sahat! Vzepřela jsem se mu a poprvé za tu dlouhou dobu jsem ho vší silou praštila do obličeje. Zakymácel se, ale ustál to a uštědřil mi ještě silnější ránu pěstí…
Děti se ho začaly velmi rychle bát. Nachystala jsem jim SOS batůžky pro případ, že bychom musely utéct, kdyby bylo nejhůř. Několikrát nás uhodil. Rozbil mi hlavu o náš skleněný lustr, omlátil se mnou každý nábytek, způsobil několik podlitin, škrtil mě, topil mě, rozbil o mě nádobí …
Třikrát jsme skončily u mých rodičů. Dvakrát na něj sousedi volali policii. Vždy jsem se k němu vrátila, se slovy „ještě jednou to uděláš a odejdeme už napořád, měl by si jít do protialkoholní léčebny….“
Myšlenky Jany: Rána za ranou, ale musím zatnout zuby a vydržet. Kvůli dětem, kvůli sobě a kvůli penězům, z jedné výplaty nezaplatím nájem, jídlo a ostatní věci, musím zůstat s manželem, vydělává hodně peněz….. Neopustím přece byt, který jsem zařídila já. U rodičů v mém věku nezůstanu, navíc s holkama. Ježiši, to je ostuda, co si řeknou lidi…
Myšlenky manžela: Každý den takový nervy, v práci se všechno kazí, mám v hlavě tolik věcí a s nikým to nemůžu řešit, ani s vlastní ženou. Vím, že má Jana milence. Proto se mnou nechce spát. Jen když chlastám, tak na to všechno zapomenu, do té doby než dojdu domů. Alkohol mi zvedá adrenalin. Mám nutkání jí zabít za to, že mě podvádí!! Ale zároveň ji miluju nade vše a hlavně moje holčičky. Proč mě takhle musely vidět. Bojí se mě. Musím se dát dohromady, ne kvůli Janě, ta se mnou stejně zůstane kvůli penězům, ale kvůli mým dcerám. Nepřežil bych, kdyby se mě zřekly. Nastoupím do léčebny…
Přísloví zní: Ženu ani růží neuhodíš. Ale dámy, dejme si všechny ruku na srdce a přiznejme si, že kolikrát rýpeme a rýpeme a rýpeme, až je neuvěřitelné, kolik toho naši muži dovedou snést. Ovšem snesly byste tohle, jen kvůli penězům a vlastnímu pohodlí?
Příběh podle skutečnosti
