A co vás dělá nejšťastnější?
Dlouho se mi nestalo, že bych tu seděla nad rozepsanou větou a nevěděla jak dál. Něco ve mě chce ven, sem na papír, ale druhá strana zůstává v opozici a ne a ne to pustit ven.
Velký příval pocitů. Na jedné straně radost, pohoda. Na straně druhé úzkost a pocit samoty. Uprostřed jsem já a vím, že to tak není. Jen si se mnou zahrává má hlava, která nechce odpočívat. Točí se v ní tolik myšlenek, nápadů, plánů, moc všeho najednou … Musím ale říci, že dnes mě to baví. Kde jaký psycholog by mi možná rezervoval krásný bílý pokoj, ale co. Je to přeci moje hlava. Každým tónem nové písně se vše mění, jak na požádání. V mém případě vše končí dobře a to z jednoho prostého důvodu …. já si vše řídím, tak jak chci.
Už dlouhou dobu vím, že co mě zaručeně rozesměje, kromě mé slečny a nejbližších, je to hudba a tanec. Tohle je můj lék, moje droga a zůstane se mnou na vždy. Díky ní jsem svá, neměnná, spokojená a naplněná. Nepotřebuji okolo sebe tanečníky, parket ani zrcadla. Jediné, co potřebuji, jsem já sama a mé vystoupení. Někdy bych si přála mít v hlavě nahrávací zařízení, abych si mohla všechny sestavy natáčet a poté je dávat dál. Zachytit radost, příval endorfinů. Jak málo stačí. Možná ne nadarmo se říká, že nejspokojenější lidé jsou ti, kteří dělají to, co mají opravdu rádi. Mohu jen potvrdit. Až s tím, co opravdu máme rádi a pro co dokážeme obětovat vše, dokážeme být spokojeni a rozdávat energii dále.
Když se porozhlédnete okolo sebe, zjistíte, že ke štěstí stačí málo a šťastní lidé, si pomalu prošlapávají cestu ke svému snu. Ze začátku nejsou moc nápadní, možná nás i občas točí svou naivitou, energií a radostí, která z nich srší na sto honů. Když se na ně zaměříte pořádně, můžete se i přistihnout, že by jste občas chtěli být jimi, kousek si vzít sebou, možná občas i závidíme. To nechám na vašem posouzení. Občasná zdravá závist není na škodu. Je zapotřebí jí ovšem držet na uzdě.
Mým štěstím je to, že jich mám okolo sebe vcelku dost. Když volají nebo se s nimi potkám, ve většině případů od nich neslyším po pozdravu, jak je vše na dvě věci, co se kde stalo, kdo se stará o čí život. Oni prostě chtějí jen vědět, jak se dnes mám. A i v tom je kouzlo okamžiku. Jsou i dny, kdy nemůžeme být všichni věčně happy, ale těch je zatraceně málo a tito lidé, z mého pohledu, si je střeží jako vzácný poklad…Schválně kolik jich napočítáte vy, hmmmmm
Mno na to, že jsem na začátku neměla nic a tupě jsem koukala do PC, se zdá být dnešní večer úspěšným. Doufám, že i u vás bude a nezůstane jen u jednoho. Časem se z večera může stát i den. Necháte se překvapit?
Krásný večer
Zdroj foto:Pixabay.com
