Chybovat je lidské: Učení se z chyb a hledání možností
Velké zemětřesení mnou proběhlo. Radost byla, úleva také. Vše zařízeno, ale místo radovánek jsem zjistila, že nic není tak, jak se zdá. Štěstí není o penězích a u mě to platí dvojnásob. Jsou zapotřebí, ale pro mne jsou důležitější věci.
Může se vám to zdát jako klišé, ale moje hodnoty jsou trochu jinde. Nejsou totiž materiální, ale citové. Už prostě taková jsem. Dala bych cokoliv, za to, co by mě udělalo opravdu šťastnou. Mé drahé ví, o čem mluvím, protože to cítí stejně. Když to hodně přeženu, tak můžu zakotvit v 1+1 s korunou v kapse, ale pokud vedle sebe mám “pravého”, bude mi 1+1 připadat jako zámek, kde se každý den pořádají bály. Jsem ryba a co od ní čekat, že? Málo z nás je opravdu rovno svému znamení. O mě všichni mluví jako o beznadějném snílkovi, který potřebuje nutně padnoucí protikus, jinak je ztracen. Potřebuje okolo sebe energii, lásku a vše ostatní krásné, protože i když se dostaví to zlé, umí si s tím poté poradit.
Už před delší dobou se mi jen potvrdilo, že dobří lidé existují. Nemusejí dělat dobré skutky, ale chtějí. Dávají šance, možnost se znovu nadýchnout při odražení ze dna. Mám je, znám je, vážím si jich a respektuji je. Oni znají ať hodně či méně mě a ví, že hrajeme férovou hru … Všem těmto dobrým lidem patří můj obrovský dík. Dík, který se nedá vyjádřit jinak, než tu. Není prostředků ani činů, které bych mohla použít, abych dokázala, jak si neskutečně vážím toho, co udělali. Budete se divit, ale zrovna tito dobří lidé mají i to výsadní právo, že mají své správné protikusy. Možná i to je dělá silnějšími, šťastnějšími a i díky tomu zvládají své vlastní překážky s nadhledem a nadějí. I u nich čerpám energii, protože vidím, že se dá zvládnou spousty věcí. I když se možná ve skrytu duše občas bojí, jsou to neuvěřitelní bojovníci. I když občas udělají chybu, umí jí přiznat a napravit. Jsou to totiž jen lidé a vědí, že chybu může udělat kdokoliv.
Chybovat je totiž lidské …
“Nehledej důvody proč to nejde. Hledej možnosti, jak udělat, aby to šlo.”
Opravdu to funguje.
Oni, já i jiní blízcí ví, že tohle je ta nejsilnější cesta, jak ze všeho ven. Tím, že se budeme jen schovávat za výmluvy, ničeho nedocílíme. Je na čase si přiznat, že se to podělalo a začít s tím něco dělat. Jen tak můžeme být o kousek blíž svému štěstí. Jen tak můžeme usínat s pocitem, že zítra bude o něco lépe.
A víte, co já vím?
Že za 6 let a pár měsíců bude krásně a ten den se mi z paměti nevymaže ba naopak. Bude pro mě připomínkou jak jsem kdysi hledala možnosti a zároveň výstrahou, abych už nikdy nehledala důvody, proč to nejde.
