Jak v partnerském vztahu porozumět tomu druhému, aneb proč mi partner vůbec nerozumí

Zkusme si tedy na chvíli zkusit představit, že naše vztahy jsou dokonalé. Druzí se k nám chovají tak, jak si to přejeme. Tedy i my se k druhým chováme tak, jak si přejí oni. Nejsou rozepře, nepochopení, všichni si všech váží. Proč to tak není i v reálném životě?

Přicházíme z různých poměrů, z různých rodin. Dokonce i sourozenci stejných rodičů jsou mnohdy zcela rozdílní. Jak fyzicky, tak uvnitř. Děti mívají pocit, že jim rodiče nerozumí a rodiče si zoufají ze svých dětí. Partneři nechápou potřeby druhého. A to jsme jen uvnitř jedné rodiny. Jak lze tedy očekávat, že širší okolí bude chápat co potřebujeme a dávat nám to?

Zkuste si vzít papír a z přední strany napsat seznam všech vlastností, které tvoří ideální vztahy a na zadní stranu napsat všechny ty, které by do ideálních vztahů patřit neměli. A pak se na seznamy podívejte nestranným pohledem a zvažte, které z těch kladných sami aplikujete a kolik z těch “záporných” u sebe vnímáte.

Když se oprostíme od očekávání toho, že druzí by se ke mně měli chovat nějakým způsobem, svět je hned jednodužší. Nemusíme posuzovat chování druhých lidí, ať už vůči nám nebo jiným navzájem. Stačí jen pozorovat.

Abychom mohli zlepšit kvalitu svých vztahů k jiným, nejprve se podívejme na svůj vztah k sobě samým. Když zapracujeme na zlepšení vztahu k sobě, automaticky se začnou zlepšovat i vztahy s druhými.

• Nakolik se máme rádi? Protože pokud chceme, aby nás druzí milovali, umíme milovat sami sebe?

• Umíme se přijímat takoví jací jsme? Bez sebekritiky? Jen vnímat jací jsme bez jakéhokoliv posuzování a hodnocení?

• Oceňujeme to, čeho jsme dokázali? Vnímáme své úspěchy jako lekce, které už umíme a neúspěchy jako učivo, které je jen třeba zlepšit?

• Jsme k sobě shovívaví? Umíme sami nad sebou “přimhouřit oko”, když se nám něco nedaří?

• V klidu a rozvážně se umíme nasměrovat na to, co je potřeba a přestat se soustředit na neúspěchy?

• Chováte se k sobě s respektem? Vážíte si sami sebe? Věnujete sami sobě dostatek času a zájmu?

• Nakolik nasloucháte svým potřebám? Co děláte pro to, abyste byli sama se sebou spokojenější?

Věnujete se dostatečně tělu a ostatním potřebám? Nakolik umíte pokrýt své vlastní potřeby a co ještě potřebujete od druhých?

Druzí lidé se k nám mohou chovat pouze tak, jak se my dokážeme chovat sami k sobě. Kdo sám sebe ponižuje, nemůže čekat, že ho druzí budou oceňovat. Nejprve z nás musí vyjít to, co bychom chtěli dostat. Když bych to přirovnala k penězům, tak nejprve musíme peníze dávat, abychom je dostávali.

Systém, ve kterém jsme vyrůstali, v nás mohl vyvolat dojem, že nejprve dostanu a pak dám. Když mě druzí budou mít rádi, budu je mít taky ráda. Ten, kdo mě nemá rád, toho taky nebudu mít ráda. Jenže tento systém je postaven na nesprávných základech. Nejde nejprve sklízet a pak sázet.

Když se naučíme porozumět sami sobě, začneme více chápat druhé. Naučíme se být k sobě shovívaví a nebudou nám tolik vadit chyby druhých, protože budeme chápat, že stejně jako my se jen učí to, co ještě tak dobře neumí. K čemu nám pomůže zlobit se na druhé nebo na sebe, že něco neumíme? Vždyť od narození se učíme. Všechno jednou zkoušíme poprvé. Něco je pro nás jednodužší, jiné těžší. 

Buďme tedy láskyplní, vstřícní, shovívaví, chápající, plně a bezpodmínečně přijímající sami k sobě. Tím se tato informace “otiskne” do naší energie. Každý z nás neustále vyzařuje do svého okolí svou energii. Právě tím, na jakou vibraci se naladí, určuje, jaká energie se k němu bude vracet.

Cokoliv, co potřebujeme od druhých, ve skutečnosti nedáváme sami sobě. Proto máme potřebu to dostávat od druhých. A když to nedostaneme, zlobíme se na ně. Pokud už se na druhé nechcete zlobit a chcete své vztahy zlepšit a zkvalitnit, zamyslete se nad tím, jaký vztah k nim vedete, co do vztahu dáváte, co už umíte, co se potřebujete naučit a co jen zlepšit.

Nebuďte k sobě příliš přísní, ale buďte důslední. Přílišná přísnost svazuje, ale důslednost napomáhá vývoji.

Naším cílem je stát se plnohodnotnou bytostí. Nebýt na ničem a na nikom závislí. To ale neznamená izolaci od druhých. Ba naopak, všichni spolu tvoříme jeden velký celek. Když jsme celiství, vnímáme, kde celistvost není a pomáháme ji tam vnést. Vyrovnaná matka vytváří příjemné prostředí uvnitř rodiny, harmonický vztah k manželovi a dětem, teplo domova. Lidé v jejím okolí, kteří díky ní mohou prožívat spokojenost, tuto spokojenost šíří dále.

Zkuste si vzpomenout, jak se cítíte v přítomnosti někoho, kdo je spokojený a vyrovnaný a jak se cítíte v přítomnosti člověka, který je nespokojený. Ke kterému si chcete přisednout? Kterým z nich chcete být? A proč?

S láskou Jolana
www.nova-cesta.com