Chcete podnikat? Nikdy není pozdě-radí Margareta Křížová.
„Dyť už nestojí za to začínat“ …
… tímto prohlášením mě nedávno šokovala paní na večeru se začínajícími podnikatelkami. Svou myšlenku rozvedla dále s tím, že teď, když už se přehoupla přes čtyřicítku, nemá cenu vůbec nic začínat. Jó, kdyby se bývala byla pustila do něčeho (myšleno podnikání), když byla ještě svobodná a bez závazků, určitě by dnes už byla za vodou.
Velmi jsem se držela, protože není slušné lidi posílat někam. Taky jsem cítila poměrně velkou potřebu se jí zeptat, jestli by byla za vodou jen tím, že by se do toho bývala byla pustila. A do čeho vlastně? Nevěděla, ale byla si jistá, že ať už by to bylo cokoliv, za vodu by se určitě dostala. Já si ji zařadila do kategorie „kyselá pr…l, a po zbytek večera jsem se dívala jinam. Pozdě totiž není nikdy na nic.
Je mýtem, že rozjíždět lze jen velké věci a za mlada. Pokud chcete zítra otevřít butik v Pařížské, bude to možná trochu velké sousto a upřímně, nevidím jediný důvod, proč by musel člověk mířit zrovna tam. Ale jestliže se chystáte rozjet business v doučování deskriptivní geometrie, máte recept na fantastickou hříbkovou zmrzlinu, chystáte e-shop na popcorn s netradičními příchutěmi (třeba lanýžová) anebo chcete prostě začít nosit nechutně vysoké podpatky, jděte do toho a začněte zítra.
Ten večer přišlo naštěstí taky hodně těch, které naopak měly obrovskou chuť s něčím konečně začít, ať už byla jejich motivace jakákoli. Děti dorostly a odešly z domova, nudila je jejich současná práce, případně o práci přišly nebo se po rozvodu cítily pod psa a chtěly se ujistit, že na to mají a mohou začít znova, nebo prostě jen tak pro radost.
U šílených nápadů bych se zastavila. Nápady, které připadají šílené vám, mohou ostatní považovat jen za trochu odvážné a nechápou, proč to nezkusíte. Chcete se setkat s někým známým a bojíte se. Napište mu nebo jí. Co horšího se může stát, že vám neodpoví. Ve většině případů budete překvapeni, odepíše. Pokud tedy nepíšete Hillary Clintonové s dotazem, jak se dostala tam, kde je. I když, třeba by zrovna odepsala. Jedinou radu bych si dovolila, nepište maily a sms po třetí dvojce vína. To, co vám dnes večer připadá báječné a vtipné, vám druhý den přivodí infarkt. Vím to, udělala jsem to. Odepsala jsem takto jednomu manažerovi po dvou sklenkách vína, včetně toho, co si o něm myslím. Přestože si to fakt myslím, nebylo to to pravé ořechové. Potkáváme se, zdravíme se, ale business spolu neděláme.
Večer o ženském podnikání byl moc fajn, někdo odcházel s tím, že rozjede business, někdo s tím, že konečně začne nosit ty nechutně vysoké podpatky. Většina odešla s tím, že prostě něco začne. Kromě té nakyslé paní, ta odešla už v polovině. Několikrát vstoupila do diskuse s názorem, že pokud má někdo melouna, to se mu to podniká. Pak přispěchala s tím, že si chtěla otevřít pekárnu, ale když si představila ty „hygienický nesmysly“, který by musela dodržovat, radši do toho ani nešla. Upřímně řečeno, když jsem si představila, jak mi prodává rohlíky, jsem upřímně ráda, že se na to vykašlala.
Mimochodem, moc ráda bych měla pekárnu s kavárnou jako Meryl Streep ve filmu Nějak se to komplikuje, nebo alespoň její perfektní zahradu (klidně i bez Aleca Baldwina). Třeba jednou … nikdy totiž není pozdě.
Více blogů Margarety Křížové najdete na jejím webu www.margaretakrizova.com
Zdroj foto: Pixabay.com
