Příhody z metra, módní faux pas a jiné trapasy
Víte, co se stane, když pošlete mail s prasečinkama určenýma pro zcela jiný účel své vedoucí bakalářské práce???? Ne???? Já taky ne……kromě toho, že se vaše okolí velice baví , vás zaleje smrtelný pot a přijdete si jako úchylnej pitomec…myslím, že to je jasný přerušení studia. Omg, omg! To se vsákne….fuuuuuu!!! Určitě na to do státnic zapomene! Nebude to ani číst…jakmile uvidí, že to není má bakalářka…..a pokud bude….no, doufám, že sedí…
Není nic lepšího, než když slyšíte svou BF po hádce s vámi ječet na půlku školy: „Seš mi sakra u prkdelte!!!!“ Totálně rozezlená zatímco já byla totálně vytlemená……každá prostě kapku na jiný vlně…*smile*
Ale dobrý. Nasadím sluchátka, však v pohodě. Obnovila jsem svůj playlist…..hitovky. Úplně to se mnou šije! Nemůžu v klidu postát. Co taky chcete na autobusový zastávce dělat….trsám si, minipohyby….přesouvám nožky…občas lehce zavlním boky…do rytmu, který slyším jen já…padá-m-pam-tada—dy—dy…..Paní, která právě vystoupila z trafiky, mi ťuká na rameno. Velice ochotně švitoří: „Slečno, netrapte se tak! Vždyť záchody jsou přímo támhle za rohem! Je to kousek, to stihnete!“ Najednou lidi nejsou lhostejní…ale zrovna teda v tuhle chvíli….ať se radši každej stará o svý!!!:-(
Metro je prostě zlatý důl historek. Sedí vedle mě muž, děsně se potí….má přinejmenším obezitu. To by šlo, jenže……najednou si ale vážně příšerně nelidsky prdne. Ano, sedíme vedle sebe na dvousedačce. Tím však veškerá interakce končí. On čumí dál do knížky, kdežto já blbec ještě zvednu hlavu a rudnu, jelikož se napůl dusím ochuzená o značnou část kyslíku!!!! A na koho se celý metro otáčí a dívá??? Snad si nemyslej, že….vždyť já bych toho nebyla ani schopna!!!!! Život je vážně někdy nefér…:-(
Kráčím si ze schodů do metra. Mám nové botky. Jo, vysoký…..to je pocit, být na chvíli na vysoké noze. Předposlední schůdek…dej si záležet…ten maník co tě minul, slintá….jasně…nevybrala jsem to. Klopýtnu a přistanu na jednom koleni..elegantně…naštěstí už těsně pod schody…a týpek? Směje se. Blbec…nj, galantnost v dnešní (po)době. Ale karma rules, brouku! Jak se otáčel, aby viděl mé nešťastné počínání, vrazil rozkrokem přímo do sloupů u výlezu z metra, které byly v ideální výšce. Teď se chlámu já…a on vypadá, že padne…ale tentokrát ne smíchy…A to měl normální kecky!!!!
Pořídila jsme si také nové tričko. Trošku out of my style. Květinové tílko se zapínáním vepředu na knoflíčky. Trošku crazy, ale k jednobarevným kraťáskům pude….:) Paní v metru mě ovšem nešetřila. „ÁÁÁÁ..tady někdo prohrál sázku, že?“ Já se teda nesmála. Jako jediná…no, měla brýle, a byla už starší…takže…za a) co ona ví o módě? Za b) už blbě vidí, bůhví, co se jí odráželo v okulárech….c) viděla už paní někdy zrcadlo? Ne, dobře. Já být takhle elegantní v jejím věku…..*psss*
Příště si na nákupy vezmu kamarádky, i když to normálně nemám moc ráda. Každou chvíli zdržují, aby si prohlídly ve vitríně nikoli tamní nabídku, ale sebe a své nehtíky, faldíky, rtíky a nevím co…ale ten kluk, co sedí před HMkem se díval na mě!!! Ohohooo! Jde ke mně. „Tak zajdem na něco k pití, ne?“ Jde na to přímo. Oddělím se od tanga-chtivejch kamarádek a jdu na jogurtový šejk a levandulovou limonádu do pizzerie Detaillo. Pijeme, klábosíme o všem možném od počasí (klasika, ale nějak se začít musí) přes nezdravost hranolek až po hyperhomocysteinémii jeho babičky (Cože??? Co to jako je? Snažím se vypadat, že jsem zcela v obraze, kývám, ale netuším). No…je čas jít. Kámošky už asi vyzkoušely všechny dostupný šňůrky v obchodech a možná budou shánět i svou trhlou kámošku co se od nich trhla. Přijde servírka a pán hlásí, že zaplatíme. „Dohromady?“ Pán rychle přitakává. Účet donesen a slečna čeká. Já čekám. Pán kouká. Na mě. Hm…asi mi to vážně sluší. 🙂 Dala jsem si záležet…můj make- up byl…hele! To je trošku divný, ne? Proč by…? Eh? „No…tys po mě tak koukala a mě došlo, že se mě stydíš pozvat, tak jsem to udělal za tebe“. !!!!!!!!!!! Pozval se sám…..!!!!! Servírka se dobře bavila. A na můj účet!!! Shit happens…
Pamatujete na Péťu? Nevidomou paní, jíž doprovázím na nákupy a podobně? (viz můj článek Proč jsem z osmi jogurtů donesla dva) Vždycky se mnou odkládá hůl, aby si odpočinula. Má mě, svého průvodce. Dává si jí do batohu. Většinou na ní obě zapomeneme a vzpomeneme si až ve chvíli, kdy se nad schody v metru loučíme. Jenže mezitím vyplnil nákup celý batoh. Ten den se to opakovalo. „Jejda, ty sis tu hůl, Peti, zase zasrala nákupem, že jo?“ Slovíčko zastlala se jaksi transformovalo do……no hrůza. Nevím, kdo se styděl teda víc…a to Péťa ještě neregistrovala ani reakce okolí! Kéž bych mohla říct to samé….
Zdroj foto:Pixabay.com
