Terapeutická moc pohádek: Jak příběhy pomáhají v životě
Měly jste v dětství oblíbenou pohádkovou postavu? Třeba obyčejnou holku z podhradí, ze které se nakonec přes všechny nástrahy a překážky stala královna svým lidem milovaná? Nebo Pipi Dlouhou punčochu, která měla spoustu důvodů být smutná a zoufalá, a místo toho rozdávala radost a naději? Nepochybuji, že ano. A věřím, že se k některým z nich občas vracíte… Při čtení svým dětem, o Vánocích u televize nebo z vás možná někdy promluví, aniž by jste si to uvědomovaly. V pohádkách jsou totiž naše první imaginární vzory chování, tam se objevují naši první hrdinové.
Když vybíráme pohádky pro své děti, občas nás napadá, jestli nejsou příliš drsné pro křehkou dětskou duši. Ale i v tom je jejich poselství. Ukazují, že překonávat strach, bojovat s nepřízní osudu, je nevyhnutelná součást lidské existence. Učí, že když se člověk těžkostem nevyhýbá, ale naopak čelí překážkám i často nespravedlivým útrapám, může mít ve svém životě nakonec roli vítěze.
Stejnou úlohu pak plní příběhy v době dospívání i tehdy, když už jsme úředně dospělí. Příběh má terapeutickou moc. Není to tedy jen prostředek k ukrácení dlouhého času nebo zdroj zábavy, ale ukazatel cesty v nejrůznějších životních situacích. Pokud příběh použijeme v pravou chvíli a dokážeme v něm odhalit pro nás to podstatné, může nás navést ke změně postoje, myšlení, chování i prožívání toho, co právě v životě řešíme.
Nezáleží přitom příliš na tom, zda příběhy, které nás inspirují ať už v literatuře nebo ve filmu, jsou skutečné či smyšlené. Základem všech je opakující se lidská zkušenost. Sledujeme lidi v nejrůznéjších životních situacích a srovnáváme. Směrem “dolů”, kdy porovnáváme svoji situaci s těmi, kteří jsou na tom hůř než já, i směrem “nahoru”, kdy nám srovnání s lidmi, kteří něco těžkého zvládli dodává sílu a motivaci jít dál, nevzdával se. Příběh nám tak umožňuje přijetí našich bolestných prožitků, hledání řešení v obtížných životních situacích i hledání smyslu.
Příběhy nám dávají naději. Někdy jimi ale naopak můžeme být tolik zahlceni, že jejich poselství zůstává jen na povrchu. Zapomínáme. A proto bych vám ráda nabídla další inspiraci pro následující dny. Zkuste si vzpomenout na ty nejsilnější příbéhy, které nějakým způsobem ovlivnily váš život. Na vaše hrdiny a hrdinky. Budu se těšit, že se o ně podělíte. A nezapomeňte na pohádky *heart*
