Moje cesta ke zdraví: Jak jsem po porodu změnila svůj životní styl
To, že jsem těhotná, jsem zjistila na začátku pátého měsíce. Dělala jsem si test na základě týdenního zpoždění. Byl pozitivní. Byl to ten klasický obyčejný test z balení po dvou kusech. „Jasně, to je vadný test, to je v pohodě.“ Pozitivní byl i druhý. „To to jen potvrzuje, vadné celé balení.“ Přeci jen mi to nedalo a šla jsem vykoupit lékárnu. Všechny byly pozitivní. Vygooglovala jsem si, že mám bakterii v moči, která zkresluje výsledek.
Přesto jsem šla v pondělí k doktorovi. Ten v průběhu kontroly otočil monitor a prohlásil „gratuluji, maminko“. Na ultrazvuku bylo velké dítě, v tureckém sedu, zeširoka se usmívající a ukazující zdvižený prostředníček. V ten den jsem vážila 89 kilo.
Porodila jsem 1. září 2014 a z porodnice odcházela s neuvěřitelnými 123 kily. Ještě rok po narození Kuby jsem svou váhu nijak neřešila. V září 2015 jsem si ošklivě hnula se zády. Neudělala jsem nic zajímavého. Jen jsem se ráno protáhla a ruplo mi v zádech. Výsledkem byla zablokovaná krční a hrudní páteř, bolest mi vystřelovala do nohou, do hlavy a nefungovaly mi ruce. Nic jsem v nich neudržela a vše mi z nich padalo. Nemohla jsem se starat o Kubu. Tak jsem si řekla DOST. Musím se sebou něco udělat. Změnila jsem své myšlení, svůj postoj k sobě, změnila jsem kompletně jídelníček. Říkám, že jsem začala jíst se svým ročním synem.
Od porodu jsem zhubla skoro 50 kilo a přišla nabídka na focení a rozhovor pro Blesk pro ženy. Dva dny před focením mi přišla zpráva, abych si přivezla tělové spodní prádlo. No jo, jenže já nic takového nevlastním. Jelikož byl ve středu svátek, musela jsem to zařídit v úterý. Babička hlídat nemohla, chůva byla nemocná, nezbývalo nic jiného, než vyrazit spolu s Kubou.
Vlezli jsme do prvního obchodu, kde se zdálo, že by mohli něco takového prodávat. Kuba pozdravil prodavačky velmi hlasitým „taauuu“, a tím na nás strhl pozornost. Okamžitě vyskočil z kočárku a rozběhl se k věšákům a volal „p-senka maminka“. Ano, říkám prodavačce, že bych potřebovala tělovou podprsenku. Zatímco jedna vybírala zboží, laškoval Kuba s druhou. Zavelel „utíkat“ a už se spolu honili po obchodě. Super, využila jsem příležitosti a rychle se šla schovat do kabinky s jednou podprsenkou velikosti 75E. Kabinka byla přímo naproti vchodu do ulice a halil ji jenom závěs. Jakmile jsem byla do půl těla nahá, Kuba s hlasitým „báááf“ rozhrnul závěs. Nepatřím zrovna mezi exhibicionisty a na nudapláž by mě nikdo nedostal. Čím zuřivěji jsem se snažila zakrýt a zahrnout zpátky závěs, tím více se Kuba smál. Křičel „maminka naňáč“ (naháč), ale nakonec se nechal nalákat a utekl s prodavačkou zase pryč.
Rychle jsem si vyzkoušela podprsenku, abych zjistila, že mi je malá. Vystrčila jsem hlavu ze závěsu a volám na prodavačku, že budu potřebovat velikost F. Jakmile Kuba spatřil mou hlavu, zařval „mamíííí, huáááá, uku dem.“ (Mami, hurá, ruku jdem.) A přetahoval se se mnou o závěs. Sice jsem v tu chvíli úplně nahá nebyla, ale stejně jsem nepotřebovala, aby kolemjdoucí viděli, jak mi přetékají ňadra z košíčků. V tom přišla do obchodu další zákaznice. Kuba si jí všiml a běžel se s ní bavit. Nevím přesně, ale z toho, co jsem slyšela, se jí snažil přesvědčit o tom, že máme málo korunek, aby mu nějaké dala. To už jsem měla v kabince další podprsenku a rychle zkoušela, protože mi bylo jasné, že budu muset zakročit.
Zase se rozletěl závěs a Kuba se mi sápal po kabelce, že potřebuje peněženku. Tak ono to bylo jinak. On paní tvrdil, že má hodně korunek a něco jí koupí, že ona má málo. Já se zoufale snažila nahonit prsa na správné místo, to už za závěsem stepovala prodavačka, zda je to v pořádku. No moc nebylo, ale co se dalo dělat. Řekla jsem jí, že bych potřebovala ještě tělové kalhotky. Kuba mezitím diskutoval se zákaznicí a druhou prodavačkou. Dozvěděly se, že mu jsou dva roky, že má hodně korunek, protože musí moc pracovat. Šly na mě v kabince mdloby a rychle jsem se soukala do kalhotek. Pohled do zrcadla byl žalostný. Podprsenka mi byla větší, kalhotky jako pro moji babičku. No nic, vezmu to a rychle pryč. Úkol zněl, abych si přivezla tělové spodní prádlo. O tom, že mi má sedět nikdo nic neříkal. Rychle jsem se převlékla do svého oblečení a vyběhla z kabinky.
„Máte úžasného kluka,“ shodly se ženy jednohlasně. „Myslely jsme, že mu jsou minimálně tři.“ Netvářily se, že by chtěly volat sociálku, že využívám dětskou pracovní sílu. V tom se začal Kuba sápat na prodavačku, která vytáhla banán. Vypadal chudák, že týden nejedl. Snažila jsem se namačkat PIN co nejrychleji, abychom se už mohli vypařit.
Mezitím Kuba vylezl do kočárku a povzbuzoval prodavačku, aby trhla světový rekord v loupání slupky banánu. Hotovo, zaplaceno, prádlo v tašce, jsme ve dveřích. Kuba s plnou pusou banánu řve „ajoooj, taaau“ a posílá pusinky. Prý máme přijít zas.
foto: Tereza Melišová
