Zázračná moc objetí: Proč děti potřebují lásku a jak jim ji dávat
„Ty jsi tak nedomazlená!“ Tenhle výraz se mi moc líbil. Moje duše uvnitř souhlasně pokyvovala: “ JO, TO JE PŘESNĚ ONO!!“ Myslím si, že to přesně vystihuje naše problémy s nepřijetím a neláskou k sobě.
Vzpomeňte si, když jsme byli malé děti, jak moc jsme toužili schoulit se v maminčině náruči, houpat se na kolenou tátovi, nechat se hladit po vlasech, cítit lásku a teplo náruče.
Možná jsme ji nedostali tolik, kolik jsme potřebovali, naše dušička se nestačila dosytit. Když jsme povyrostli, ostych nám už nedovoloval, abychom si pro objetí přišli, chtěli jsme přece už být velcí. Maminčina pusa před školou vypadala před spolužáky trapně.
Všichni jsme uvnitř stále těmi malými dětmi. I když si hrajeme na tvrďáky, na velké chlapy nebo dospělé ženské. Je jedno kolik je nám let, občas si přejeme být tou maminčinou holčičkou, chlapečkem a toužíme po objetí, pochvale a pohlazení po vlasech.
Často si tu nedomazlenost v sobě neseme celý život. A i když dostáváme lásku od partnera, lidí kolem, ta dětská dušička uvnitř, zůstala nenaplněná.
Dnes jsou naši rodiče staří a jakoby se stávali více dětmi, a stejně jako my kdysi, touží po lásce, pohlazení a teplé dlani.
Mockrát jsem v práci v nemocnici viděla ten zázrak proměny v obličeji stařenky, který se rozzářil návštěvou jejich dětí. Ty světýlka v očích, když ukazovala fotografie a vyprávěla o tom, co dokázaly její děti, jak úžasně šikovné jsou její vnoučata. Potřebuji tak málo, to, co my tenkrát, lásku, pozornost, naslouchání a hřejivou náruč.
Možná pokud naši rodiče ještě žijí, dostáváme možnost doplnit si své zásoby, přijít si pro pohlazení.
Tak ráda objímám své rodiče, dívám se do jejich tváří, vzpomínám s nimi na časy, kdy jsem tou holčičkou byla. Smějeme se lumpárnám, které jsme s bráškou vyváděli, a znovu poslouchám příběhy z našeho dětství. Je to jako poslouchat pohádky, nepřestane vás to nikdy bavit.
Pokud máte ještě malé děti, stačí jim jen dávat to, po čem jste jako děti také toužily. Domazlete je. ♥ Ony nepotřebují drahé hračky, úžasné zážitky, uklizený domov, nejrůznější laskominy. Potřebují jen lásku, pochvalu, pohlazení a dodávat důvěru v sebe sama.
Děti do 6 let potřebují jen mámu, její náruč, která pro ně představuje pocit jistoty a bezpečí. Touží být s ní, dělat věci tak, jak dělá ona. Učit se od ní prostřednictvím toho, co ona dělá. Vnímají, jestli je šťastná, spokojená, její úsměv a laskavost. Jak reaguje na situace, jak se staví k problémům.
Tohle je vklad do jejich života. Pevné základy, na kterých budou stavět v dalším životě. Pak nebudou mít problémy se sebeláskou, sebevědomím a nebudou nedomazlené.
Zdroj foto: Pixabay.com
