Zapomeňte na minulost a budoucnost: Klíčem k životu je přítomný okamžik
Lidé často hodně nadějí vkládají do budoucnosti. “Až dodělám A, až se stane B, až děti povyrostou, až půjdu do důchodu…”
JENŽE my vůbec nevíme, jaké okolnosti “potom” nastanou (vzpomeňme na příklad měnové reformy z roku 1953, kdy jeden den prezident republiky veřejnosti tvrdil, že „naše měna je pevná a měnová reforma nebude”, a hned druhý den byla tato reforma oznámena).
Druhá věc, kterou neznáme předem: jak dlouho vlastně budeme žít a v jaké kondici se případného “pak” dočkáme… (Přepočítali jste si někdy váš hlavní produktivní věk, řekněme mezi 20 a 60, tedy 40 let, na TÝDNY? No, moc jich není, a jak rychle uteče týden, všichni víme…)
Stejně tak nesmyslné je neustálé vracení se k minulosti, kdy “všechno bylo lepší”, případně to “nestálo za nic”, ačkoliv z toho nelogicky odvozujeme, že ani do budoucna se to nezmění k dobrému. Mohlo by – ale to bychom se museli přestat přehrabovat v dávno uplynulém a místo toho začít zacházet správně se svou současností.
Žít je třeba TEĎ
Možná vám to připadá jako fráze, když vám někdo radí, abyste žili tady a teď. Abyste neodkládali nic na “až” (až budu mít „víc času“, „víc peněz“, až se změní partner, děti, rodiče, známí, kolegové, šéf a vláda, až budu mít menší strach, víc energie, víc sebedůvěry, nebudu tak unavený a nebude mě všechno bolet a bude se mi do všeho „víc chtít“…).
Mimochodem, opravdu už se vám “pak” někdy do něčeho “chtělo víc? Nebo naopak ještě míň? 😉
V budoucnosti JEŠTĚ nejsme a v minulosti UŽ nežijeme. Jediný prostor, který máme pro prožívání a pro tvoření, je…TEĎ.
Z nepřítele spojencem
Žít “teď a tady” nás nikdo v naší kultuře neučil. Ale neodvolávejme se na to a UČME se to!
Začněme tím, že si přestaneme stěžovat na “málo času” a budeme s ním zacházet hospodárněji.
Vstaňme každé ráno s vděčností za to, že jsme se probudili a že máme k dispozici ještě jeden další – jedinečný a neopakovatelný – den. Jak s ním naložíme, bude z velké části záležet na nás.
Přestaňme odkládat svá rozhodnutí o činech a činy samotné “až na někdy”. Pišme si je přímo na konkrétní datumy a časy do svého diáře.
Rozhodněme se prožít každý den co nejintenzivněji a s vědomou pozorností a získat z daného času maximum užitečného a obohacujícího. Vždycky se nám to samozřejmě nepovede – ale podaří se nám to mnohem častěji, než když budeme svým časem rovnou plýtvat.
Uvědomme si, že jaký máme vztah k TEĎ, takový máme vztah k životu…a tím k SOBĚ. Opovrhujeme-li svým životním časem, kým ve skutečnosti pohrdáme?
Takže – co uděláte TEĎ?
Zdroj foto: Jolana Fišerová
