Většina z nás zažila ve svém životě situace, kdy důvěra v druhého byla otřesena v základech. Nemusím ani říkat, že to není příjemný zážitek. Není divu, že se bojíme důvěřovat někomu znovu. Ptáme se sami sebe: “Komu můžu věřit? Jak si můžu být jistá že zrovna jemu můžu věřit?”
Bohužel důvěra zrovna není z těch věcí, které můžeme ze vztahu vynechat. Je to zásadní ingredience, mnoho psychologů tvrdí, že to je základ vztahu.
Bez důvěry nemůžeme zažít hluboké napojení a lásku
My všichni máme důvody, proč být na pozoru a nedůvěřovat. Všichni jsme se někdy cítili zranění, zklamaní, odmítnutí nebo opuštění. Všichni jsme zažili ve vztahu nějakou formu utrpení nebo bolesti. A proto se zuby nehty snažíme zamezit tomu, abychom podobnou bolest museli zažívat znovu.
Způsob, jakým se většinou snažíme obejít potenciální bolest je ten, že člověku, se kterým se seznamujeme, automaticky rovnou NEDŮVĚŘUJEME, a to tak dlouho, dokud nemáme pocit bezpečí. Důvěra se stává mechanismem, který nás má ochránit. No a pokud si daná osoba naši důvěru složitě zaslouží, tak pak teprve budeme ochotni mu ji dát. Bohužel ani tak nemáme žádné jistoty.
Pokud od někoho žádáme, aby si vydobyl naši důvěru, vlastně ho žádáme, aby NEUDĚLAL ŽÁDNOU CHYBU, která by v nás vyvolala nepříjemné pocity. A to je prostě NESPLNITELNÝ úkol.
Jistoty, které bychom my ženy potřebovaly ve vztahu mít, bohužel nikdy získat nemůžeme
Jediné, co se naopak dá s jistotou říct je, že určitě budeme někdy zraněné lidmi, které milujeme. Ráda bych vám řekla, že tomu je naopak, ale zklamání, odmítnutí a strach jsou prostě součástí našich životů a tím pádem i našich vztahů. A to neznamená, že nás zraňují pouze lidé, kteří nás nemilují. To znamená, že každý z nás má svá zranění a nikdo není dokonalý nebo bezchybný. Takže možná už jste pochopily, že to, jak více věřit, není o tom, najít perfektního a důvěryhodného partnera.
Je to o tom, abychom se naučily pracovat s našimi emocemi, když se cítíme zraněné. To je úplně opačný pohled. Přesuneme se z pozice, kdy se snažíme izolovat od veškeré potenciální bolesti (což stejně není možné) do pozice, kdy víme, že můžeme zvládnout cokoli špatného, co nám přijde do cesty. Jestli chceme mít láskyplný, otevřený a intimní vztah, nic jiného nám stejně nezbude.
Pokud jednáme na základě minulosti, která nám nedovolí důvěřovat, tak tím ubližujeme hlavně samy sobě
Když si stavíme ochranné zdi a držíme si druhého na bezpečnou vzdálenost od těla, jenom tím prohlubujeme problém – sice se držíme v bezpečí, ale hlavně se držíme v SAMOTĚ.
Co tedy můžete udělat, pokud máte strach důvěřovat opačnému pohlaví, lásce a vztahům?
Začněte tím, že si tento svůj strach UVĚDOMÍTE. Začněte si svoji důvěru trénovat. Zkoušejte to. Jděte odvážně naproti svému strachu. Když se rozhodnete někomu věřit, měli byste zároveň věřit v jeho celistvost. V to, že CELKOVÉ záměry daného člověka jsou DOBRÉ. A že je v pořádku, když na nějaké úrovni udělá chybu. Zrovna tak, jako děláte chyby vy.
Důvěra není o tom, že necítíme negativní pocity. Je o tom, že jsme si jistí, že se dokážeme vypořádat se vším, co nám přijde do cesty.
Když nedůvěřujeme ostatním, je to odraz toho, že nedůvěřujeme sami sobě
Rozumím tomu, že někdy je to opravdu strašidelné, začít důvěřovat potenciálnímu partnerovi, kterého ještě moc neznáme. Já to dobře znám. Ale je důležité, abyste začali věřit tomu, že cokoli se ve vašem vztahu stane, budete v pořádku (a to myslím vážně!). To je totiž dospělý pohled na věc. Dospělá bytost zvládne všechno a nic není taková katastrofa, jak to vidí to malé ustrašené děťátko uvnitř nás.
