Mezi meruňkami a Bali: Komedie plná překvapení a rodinných tajemství
„Meruňková“
Klára se trmácela po čerstvě vydlážděném chodníku k domovu. Konečně to dodělali, říkala si pro sebe. Víc než rok chodila kolem nově vystavěných domů rozrůstajícího se sídliště prašnou cestou plnou kamenů a po dešti navíc i bláta. Ani nechtěla počítat, kolik párů bot musela za tu dobu nechat znovu podrazit novými podpatky. Tak se nového kabátu dočkala i Meruňková ulice, kde Klára bydlela již třetím rokem.
V jedné ruce tašku s nákupem, v druhé se školními sešity a na rameni jí tížila kabela se čtyřmi sklenicemi akátového medu, co si objednala u včelaře a cestou vyzvedla.
Zaměstnaná myšlenkami odpoledního programu, kdy ji čeká příprava večeře, oprava diktátů, žehlení a domácí úkoly s dcerami, neregistrovala, co se na protější straně chodníku odehrává.
∗∗∗
Známý hlas přiměl Kláru vrátit se do reality. Pohlédla směrem, odkud se linula angličtina. Cizí řeč by jen těžko v téhle části městečka čekala. Eva, jejich sousedka, kterou neviděla téměř tři měsíce, postávala před svým domem s doprovodem. Zvedla ruku a zamávala na pozdrav. Eva ji už také zahlédla.
„Klárko!“ zvolala Eva a vydala se své sousedce naproti „ty si zase táhneš domů půlku školy.“
Klára se zastavila, postavila tašky na chodník a objala svou přítelkyni.
„Tak už jsi doma?“
„Zase na čas“ odvětila Eva a políbila Kláru na obě tváře jako důkaz přátelství a radosti ze shledání.
Klára se odtáhla na délku svých paží a Evu si prohlédla „vypadáš báječně. Ostatně jako vždycky, když se vracíš z Východu. Ten svěží mořský vzduch ti svědčí a prospívá.“
„Není to jen tamním klimatem“ mrkla na Kláru a hlavou naznačila pohyb směřující na cizince, který postával před vraty jejich domu.
„Kdo to je?“ zeptala se překvapená Klára. Až teď ji došlo, že Evin společník vůbec nezapadá do místních podmínek. Muž, na kterém jí ulpěl zrak, byl černoch.
„On?“ usmála se líbezně Eva a pomohla Kláře zvednout tašku s nákupem. „Taková moje pravá ruka. Víš ta, co udělá, oč si řeknu. Splní všechny moje požadavky a přání. I ty nejtajnější. Jestli chápeš, co tím myslím.“
„Ne“ vypadlo udiveně z Kláry.
„Ježíši Kláro, jsi vážně tak staromódní nebo naivní?“ rozzlobila se na oko Eva.
„Jo, kamarád s výhodou?“ došlo Kláře.
„Dobrý den, paní Voráčková“ Eva pozdravila sousedku odnaproti, co načuhovala přes dřevěné plaňky plotu, aby si pana neznámého prohlédla. Voráčková odpověděla a dál předstírala, že jediné, co ji zajímá, je vytrhávání plevele z jejích záhonů růží.
„To zas bude voda na její mlejn“ prohodila Eva na vrub největší drbny v ulici.
„No, postarala ses o dnešní dodávku nejžhavějších novinek“ přitakala Klára.
Přešly ulici a pomalým krokem se blížily k tomu, co na sebe strhl pozornost sousedů, už jen svým exotickým zjevem.
∗∗∗
Klára pracovala jako středoškolská učitelka na dopravní průmyslovce. Drzí puberťáci, kterým se dnes a denně pokoušela vtlouci do hlavy pravidla českého pravopisu, ji vyčerpávali natolik, že jakékoliv myšlenky týkající se milostných vzplanutí vyjma se svým drahým chotěm, považovala za zcela nezvládnutelné.
Eva byla jiná třída. Extra klasa. Pokaždé, když Kláře líčila zážitky ze svých cest, vždy byly okořeněny pikantním dobrodružstvím s nádechem erotiky. Klára na ni v ty chvíle jen zírala s pusou dokořán. Ač byla vdaná, na první pohled i šťastně, přesto postrádala ve svém životě cosi, co nahrazovala malými flirty a ustavičným koketováním. Její muž byl úspěšným lékařem a cestoval stejně intenzivně, jako ona. Soukromá klinika, ve které pracoval, poskytovala program „lékařů bez hranic“ a jedním z nich byl i Pavel.
Eva se živila marketingem. Létala po všech světadílech, procestovala řadu exotických destinací, o kterých se Kláře mohlo jen snít, a zážitků na svém kontě měla na vydání románu. Marketingovou expertku, jako Eva byla, si žádala celá řada hotelů na pobřeží i v největších světových metropolích.
Klára Evu obdivovala. A to cestování jí tak trošku záviděla. Dovolenou v ráji měla takřka pořád. Z té poslední se právě vrátila.
„To je Ahmed“ představila Kláře svůj úlovek z Bali.
Cizinec se zazubil a podal Kláře ruku. Byl vysoký, svalnatý, s tmavou pletí ošlehanou sluncem, velkýma hnědýma očima a s výstavním chrupem, co zářil jak pravá karibská perla. Oblečený byl do tmavomodrého, na míru šitého obleku. Bílá košile s rozhalenkou kontrastovala s čokoládovou pokožkou. Světle modrou kravatu měl ležérně povolenou a v klopě saka mu vyčuhoval kapesníček stejné barvy.
„Klára“ vyhrkla ze sebe své jméno a začala lovit ve své paměti nějaká anglická slovíčka, kterými by ho mohla ohromit. Předpokládala, že česky neumí ani koukat.
Než si však stačila vybavit pouhou větu „nice to meet you“ šílenou rychlostí se k místu, kde postávali, přihnalo auto. Zabrzdilo tak prudce, až kola zapískala. Z bílého vozu značky BMW X6 vystoupil Evin manžel Pavel a přátelsky se příliš netvářil. Rázným krokem přistoupil k trojici.
„Tak ty jsi už doma!“ vyštěkl místo pozdravu.
„Vidím, že ti to nějaká dobrá duše už stačila donést“ odvětila mu líbezně Eva.
„Viděli tě, jak se taháš po náměstí s tímhle exotem“ zařval a hlavou ukázal na Ahmeda.
„Tahám? Tak silný výraz“ tvářila se nechápavě jeho žena.
„Jak bys nazvala TO“ zdůraznil Pavel záměrně poslední slovo „čemu půlka města přihlížela v pravé poledne v kavárně před radnicí?“
„Jen jsme se dobře bavili“ prohlásila úplně v klidu.
„Tak vy jste se dobře bavili? A že zrovna na můj účet!“ řval dál.
Eva jenom protočila panenky a zakroutila hlavou.
„V půl jedné mi volá do ordinace matrikářka, prý jestli se rozvádíme. V jednu zase starosta, zda platí sobotní ryby, když mám teď jiné starosti. A sestra Huňková přišla na odpolední s očima na vrch hlavy. Zahlédla tě u nákupáku, jak se muckáš s nějakým černochem!“
„Přehání“ řekla úsečně Eva a pokusila se Pavla uklidnit políbením.
Jen ji od sebe odstrčil a v načaté hádce pokračoval.
„To tě nemůžu pustit ani na pár měsíců z dohledu, aby ses někde nespustila?“
„Já, že se spustila?“
„Mám snad ještě někde nějakou jinou manželku?“
„Manželku ne, ale milenku. Si myslíš, že nevím nic o tvým románku s Kovářovou?“
Pavel na ní vztekle pohlédl. „Co sem pleteš kolegyni z očního!“
Klára pociťovala, že je v manželském trojúhelníku nadbytečná. Scény, která se začala rozehrávat, chtěla být ušetřena. Křik zněl celou Meruňkovou. Voráčková a dalších pár klepen, co slyšely jekot, se seběhly a přihlížely z povzdáli dané situaci. Chodník se začal měnit v jeviště „Národního“ a zbytek ulice v hlediště. Premiéra „Zkrocení nevěrné ženy“ začala nabírat grády.
Popadla své dvě tašky a pokusila se vzdálit. V tom ji někdo silně čapnul za ruku. Tak silně, až upustila nákup na zem.
„Nikam nejdeš!“ zadržel Kláru Pavel.
Klára zavrávorala, jen stěží držela stabilitu.
„Jsi svědkem toho, jak mne tahle cizoložná mrcha podvádí!“
„Já?“ ozvala se potichu Klára. Chtělo se jí křičet „já jsem akorát tak nevinná.“
Střídavě oba pozorovala. Pak pohlédla na cizince. Ten postával se založenýma rukama na okraji obrubníku a evidentně se dobře bavil. Úsměv podobný andělské tváři to dokazoval. Nejen, že nemohl rozumět jedinému slovu, ale z výrazů obličejů manželů vycházeli rozporuplné grimasy a neverbální komunikace jejich těl mu musely připomínat grotesku Laurela a Hardyho.
„Jasně, že ty! Kdo jiný!“ ozval se Pavel hrubým hlasem.
„Svědků tady máte víc než dost!“ oponovala Klára a naznačila Pavlovi pohledem na sousedy skandující z protilehlého chodníku. Vypadalo to jako na zápase Viktorky soupeřící o post Mistra světa.
„Ta čůza z očního se pochlubila na gyndě, jakého má privátního gynekologa!“ opět se do hovoru vmísila Eva.
Pavel chytl Evu za obě paže a začal s ní lomcovat.
„Neznám žádného očního gynekologa“ řval Pavel.
„Zato znáš gynekologickou očařku“ atakovala ho Eva.
„Nechtěli byste toho už nechat?“ vložila se do nesmyslů právě vyřčených Klára „vždyť už ani nevíte, co tady melete.“ Přistoupila k hlavním hrdinům, aby je od sebe odtrhla.
„Nechcete si svoje rodinné avantýry jít řešit za dveře své honosné vily?“
∗∗∗
V další okamžik se Klára ocitla na zemi. Válí se na posekaném trávníku, mezi svými taškami. Vedle se kutálí jablka na štrůdl, pod sebou cítí chlazené kuře určené k večeři a opodál cinkají sklenice medu. Chytla se za tvář. Bolela ji. S největší pravděpodobností slízla pěknou ránu do obličeje, když oba rozhazovali rukama a osočovali jeden druhého z nevěry. Když se trochu vzpamatovala, pokusila se postavit na nohy. Stála, ale nějak nakřivo. Pohlédla na své nohy. Kromě roztrhaných silonek se zdály v pořádku. Tak v čem byl problém? Znovu sjela pohledem končetiny. No, bez pár modřin se asi neobejde. Zrakem spočinula na botách.
„Ježíši, Tamarisky!“ vykřikla do vzduchoprázdna. Lodičky, co byly chloubou jejího botníku, měly zlomený podpatek. Tři tisíce poputují do kontejneru. Tak dlouho si na ně šetřila. Začala potlačovat slzy a povolila uzdu svému vzteku.
Přistoupila znovu k hádající se dvojici a před zrakem snad už dvacítky kolemjdoucích nastartovala své výčitky. Oni dva probírali s křikem dělbu svého majetku a rozvodové řízení a Klára se domáhala náhrady za zničené lodičky a újmu na svém psychickém stavu.
Pavel se opět rozmáchl.
Klára dobrovolně zalehla k zemi dřív, než by mohla chytnout facku z druhé strany. V kleku se připlížila k taškám. Sešity s diktáty svých studentů se válely mezi rohlíky. Zvedla zválené kuře, ze kterého budou tak akorát karbanátky, posbírala rozkutálená jablka a sešity uložila zpátky do shoperu. Vyzula lodičky, přihodila k nákupu a se vztyčenou hlavou odkráčela kolem davu fanoušků do bezpečí svého domu.
∗∗∗
„Sakra. To byl zase den“ zaklela Klára při pohledu do zrcadla v předsíni. Přes den musela čelit pubertálním vtípkům sedmnáctiletých výrostků, pak si vystát frontu u pokladny a nakonec ještě tohle! Zatracená Eva. O jejích záletech věděla, ale že si je jednou přivede až domů, to skutečně nepředpokládala.
Tašky hodila na pracovní desku linky a odešla do koupelny. Prohlédla si od trávy umazané šaty.
„Tak ty už nevyperu!“ zabědovala si nahlas. Vysvlékla si je a hodila přes okraj vany. Zkusí ten zázračný odstraňovač skvrn, co si nedávno koupila v supermarketu.
„No co Kláro. Seber se!“ povzbudila se hlasitě a vrátila se zpátky do kuchyně. Pohlédla letmo oknem ven. Divadlo za plotem ještě neskončilo.
Vyndala z tašky boty a kuře. Začala se tříděním. Maso na pekáč, Tamarisky do koše…
∗∗∗
Zacinkal domovní zvonek. Klára si otřela ruce mastné od nádivky, kterou se snažila naplnit polámané kuře, a šla ke vchodu.
„Zapomněl sis klíče?“ vybafla hned mezi dveřmi. Děsně se lekla. Nestál tam její muž, ale tajemný exotický milenec odvedle. To dokonale padnoucí sako měl natržené a v ruce mačkal kravatu. Zablýskaly se na ní hodinky MICHAEL KORS. Prst mu zdobil zlatý prsten s červeným polodrahokamem. Omamná vůně pánské toaletní vody ji praštila přes nos. Že by Hugo Boss? Prolétlo jí ve vteřině hlavou. I to, že se asi poprali. Pavel už dál nemohl snést pohled na ten jeho úplně happy úšklebek, co si vyčaroval na rtech, když je pozoroval při hádce.
Jazyková bariéra se začala prolamovat.
Klára rychlostí kulového blesku zalovila v pomyslném slovníčku a vyloudila otázku, kterou si musela pamatovat, i kdyby ji o půl noci probudili, jak říkávala jejich angličtinářka před maturitou.
„Can I help you?“ Mohu Vám pomoci?“ Asi dost blbý dotaz, ale nic jiného ji v tu chvíli nenapadlo.
Spustil na ní svou lámavou angličtinou. Teď už byla totálně vedle. Ztracená. Zdrcená. Pochopila jen jeho gesto, když naznačil dlaněmi složenými pod bradou, že by chtěl přespat. Pak ukázal směrem k Evinu domu a zavrtěl hlavou.
„Jasně chlapče, tam to už nepůjde. To chápu“ pokývala Klára. „A u nás také ne!“ Dodala spěšně.
Zase se jen culil. Záviděla mu ten jeho klid. Eva říkávala, že tam jsou lidi tak nějak v pohodě a furt vysmátí. Nic je jen tak nerozhází. Jenže hochu, tady jsi v českých podmínkách. Tady panují jiné mravy.
∗∗∗
Ve vrátkách se konečně objevil manžel. Překvapený výraz v jeho oku by se dal jen stěží přehlédnout. Černocha v zahradě rozhodně nečekal.
Klára stále ještě špinavá, rozcuchaná a s roztrhanými punčocháči zacouvala dovnitř. Zmizela v ložnici a zamkla za sebou dveře. Nechtěla dnes už nic řešit. Toužila jen po hrnku silné kávy a pořádně horké levandulové koupeli.
Klářin manžel naštěstí bravurně ovládal jazyk, kterým exot celkem slušně vládl a tak se venku rozvinula živá debata. Po chvilce přešla v hlasitý výbuch smíchu. Cizincův dunivý smích vedle toho manželova zvonivého zněl jako dusot stáda koní, co se ženou prérií.
Klika dveří se pohnula, avšak vetřelce dál nepustila.
„Pojď ven a neblbni“ vybízel Kláru muž a pořád se ještě řehtal.
„Už je pryč?“ zeptala se opatrně.
„Odemkni.“
Klára povolila západku a otevřela dveře. Její muž vstoupil dovnitř a objal ji.
„Udělám kávu, dáš si?“ poodstoupil od své ženy a pohlédl do její zoufalé tváře. Ani se jí neodvážil říct, že tomu Balijci dovolil vstoupit a dokonce i přenocovat.
Eva se pomalu vzpamatovala, sundala děravé silonky, které hned putovaly do koše, utřela slzy a rozmazaný make-up a sešla do kuchyně. Musela dodělat večeři.
U sporáku stál ON.
„Co ten tady dělá?“ vykoktala ze sebe Klára a ukazováčkem směřovala na exemplář v její zástěře.
„On? Vaří“ prohodil manžel jakoby nic.
Klára se sesunula na židli, přitáhla k sobě haldu diktátů a dala se do opravování. Dnes už nic víc neměla chuť řešit.
∗∗∗
Kuře á la amant z Bali bylo nakonec povedené a velice chutné. Ahmed zůstal Klářiným hostem tři další dny. Musel vyčkat na příští letecký spoj zpátky na svůj exotický ostrov.
„Zaplať Pán Bůh, že je pryč“ odechla si Klára, když se za ním definitivně zavřely dveře.
∗∗∗
Pár dní po jeho odletu přišel do schránky dopis ze zahraničí. Z Bali. Hotel, ve kterém Ahmed pracoval, poslal rezervaci celé rodině na dvou týdenní dovolenou v exotickém ráji.
Jako omluvu a náhradu za psychickou újmu, které se na Kláře dopustil?
A Eva s Pavlem? Nakonec se usmířili. Padla velká odpuštění za „malé prohřešky“ ve spokojené lásce.
Eva na Kláru mrkla a pošeptala, že už se těší na další pracovní cestu…
Možná do budoucna zase přijme pozvání do jiné země, až bude opět zachraňovat zhrzeného milence své milé sousedky Evy.
Zdroj foto:Pixabay.com
