Něco tak silného jako modlitbu za mrtvé přímo v kostele jsem nikdy nezažila. Ten pocit se nedá napsat ani vyslovit. Ten se musí zažít. Pro mě, jakožto pro milovnici chrámů, kostelů, kostelíků, varhan, cítící respekt z kříže, který občas nosím i na krku, a všeho podobného, to byl zážitek, který jsem měla nutkání celou dobu doprovázet pláčem. K tomu zpěv spolu s varhany a to vše v nádherném chrámu sv. Víta.
Poděkování těm, co zahynuli za 2. světové války, pomyslně však věnováno všem hrdinům, kteří položili svoje životy proto, abychom my, budoucí generace, mohly žít. Lidé, kterým nebylo dopřáno prožít dlouhý život, ale bylo jim dopřáno stát se poselstvím morálky, odvahy, síly a především boje za lidskost. A já měla tu čest tam na stupínku stát a být jedna z těch, co může tato jména svým hlasem připomenout.
Druhého dne následoval zájezd do koncentračního tábora Mauthausen. Zážitek neméně silný, i když trochu pokroucený upravenou realitou ze strany Rakouska odmítající si přiznat vinu a dělající z tábora příjemnější pobyt všedního dne. Pokud byste neměli dobrého průvodce, místo by vám v podstatě až tak samo o sobě neřeklo a přišlo by vám, že se tam vlastně možná nic tak hrůzného, jako například v Osvětimi, nestalo. Jenže ouha, Mauthausen bylo místo vyhlazovací a v podstatě každý, kdo tam byl deportován, byl předem odsouzen na smrt. S notnou dávkou štěstí někteří přežili, ale drtivá většina ne. Škoda, že tam dnes zcela chybí autentické materiály a také se zakazuje chodit tam, kde zemřelo tolik lidí. Jen okusit zlomek toho, co museli oni v nelidských podmínkách. Proč a za co? A zase si o to víc vážit toho, co máme, a nad jakými věcmi si dnes zoufáme, a na které poukazujeme.
Při cestě zpátky jsem na to stále myslela a snažila si představovat. Viděla jsem to tak v jasných barvách… A opět jsem si pokládala otázky – kdo jsou hrdinové? A kdo nehrdinové? Koho opěvovat? Odbojáře? Bojovníky? Toho, kdo se do všeho přimotal náhodou?
Jak už jsem psala dříve, pro mě je hrdina každý člověk všedního dne. Každý, kdo dokáže vydržet útrapy, ať už to znamená cokoliv, kdo se dokáže postarat o malé dítě, kdo miluje víc než sebe, kdo se dokáže obětovat, kdo cítí soucit.
Zkrátka všichni, kdo v sobě mají lidskost. Protože to je to, co nás dělá lidmi.
31/10 Cesta tam, ne zpět
-
Vznik Československa
KamilaKřivčíková||Osobní rozvoj a podnikání
Československo byl stát ve střední Evropě, který existoval od 28. října 1918 do 31. prosince 1992. Československo vzniklo po...
-
ženská síla
EliškaKlementová||Osobní rozvoj a podnikání
Zdravím Vás všechny, co právě čtete můj příspěvek, přeji Vám krásný začátek víkendu, Jen na úvod: Ráda probírám věci...
-
Co nám mohou prozradit sny
Jitka Štádlerová||Osobní rozvoj a podnikání
Nevyložený sen se rovná nepřečtenému dopisu. Carl Gustav Jung. Dnes se mi zdálo několik snů. A dva z nich opakovaně....
-
Jak najít talent
KristýnaMášová||Osobní rozvoj a podnikání
Ze srdce ráda zveřejňuji projekt www.najdutalent.cz, který je výsledkem práce mé a mého kolegy Jiřího Husáka. Stojí za ním...
-
Čtyři malá velká zastavení pro každý den, která vás posunou vpřed!
MonikaHodáčová||Osobní rozvoj a podnikání
Čtyři zásadní rady pro osobní růst: Jak je aplikovat každý den Kolik už jste přečetly článků a knih o...
-
Pošlete mou pomoc dál…Příběh, který vás chytne za srdce.
EvaKubáňová||Osobní rozvoj a podnikání
Jak jednoduchý čin laskavosti může rozsvítit tmavé dny Starší dáma stála na okraji silnice. I když se pomalu šeřilo,...
-
Má Duše v Zrcadle Módy
Alena Šrubařová||Osobní rozvoj a podnikání
Přeji krásný den všem Ženám s.r.o. a ráda bych Vás tímto pozdravem pozvala na můj: Netradiční zážitkový seminář: Má...
-
BLOGOVÁNÍ A JEHO VESMÍR
TerezaSchillerová||Osobní rozvoj a podnikání
Tento článek bude takový zdánlivě pořádný, asi jako tento svět. Ale jen zdánlivě. To legendární “ale”! Co bychom dělali...