Luba Skořepová se narodila 21. září 1923 v Náchodě. Její otec byl uznávaným majitelem pily. Její původní křestní jméno, které jí dali rodiče je Libuše, ale i oni jí přezdívali zkráceným Lubo či Ljubo. I dnes jí nikdo jinak neřekne. Své dětství trávila u babičky v Podkrkonoší, kde v přírodě začínají její první představení, která hrála sama sobě a němému okolnímu světu. V náchodské taneční škole se pilně věnovala tanci a získala zde osvědčení k tomu, že tanec může sama učit. Svými rodiči byla přísně vedena a přáli si, aby šla studovat medicínu. Jí však lákalo herectví, které si nechtěla dát vymluvit. Nakonec rodiče přislíbili, že pokud Luba odmaturuje s vyznamenáním , tak jí dovolí odejít do Prahy na konzervatoř. Největší strach měla z matematiky, ale nakonec opravdu s vyznamenáním odmaturovala, studium na gymnáziu tak úspěšně ukončila a rodičům nezbývalo nic jiného než dodržet daný slib.
Roku 1944 úspěšně ukončila i vytoužené studium herectví na pražské konzervatoři.V roce 1945 dostala své první angažmá v souboru J. Honzla ve Studiu Národního divadla. Sem ji přivedl její kamarád a později i manžel Josef Pehr (1919 – 1986), který byl také hercem a navíc i loutkářem. Seznámili se v těžkých časech okupace a po osvobození se vzali. V té době bylo Lubě pouhých 23 let a byla temperamentnější než Josef. Měli však řadu důležitých věcí společných, např. lásku k dětem. Luba odjakživa toužila po tom mít spoustu dětí a dokonce měla vybráno i několik jmen v kalendáři. Podobné to bylo i s Josefem, který děti miloval – o čem napovídalo i jeho povolání – hrál pro děti loutkové divadlo, což se Lubě také velmi brzy zalíbilo. Jednoho dne však jela na vystoupení s kolegy z Národního divadla a cestou se stala nehoda, která ji už navždy poznamenala. Vozidlo, které herce převáželo, havarovalo a Luba utrpěla zranění, následkem něhož už nikdy nemohla mít vlastní děti. To byla pro ni i pro jejího manžela velká rána. Důsledkem bylo, že se jejich manželství časem rozpadlo. Tento strašlivý stesk a smutek zaháněla prací.
Následovalo druhé manželství se spisovatelem a scenáristou Pavlem Hanušem (1928 – 1991). Do něj oba vstupovali s vědomím, že spolu děti nikdy mít nebudou. Ale moc dlouho o životě bez dětí nestihli přemýšlet. Krátce po jejich sňatku se totiž rozvedla Lubina sestra, která měla dva malé syny. Luba tehdy neváhala a po dohodě s manželem si sestru i obě děti vzala k sobě. Kluky milovala tak, jako by byli její vlastní a oni ji skutečně vnímají jako svou druhou mámu.
Pojmenovat herectví Luby Skořepové není jednoduché, je mnohobarevné. K darům jednoznačně patřil její herecký talent i nadprůměrné zdraví a neuvěřitelná vitalita, stejně jako štěstí, které jí umožnilo dostat se do Prahy na konzervatoř a do světa velkých a zářivých hvězd. Život brala takový, jaký je a uměla se z něj radovat. Napsala osm půvabných knih o přírodě, divadlu a hercích, astrologii, magii, zajímala se o zahradnictví, léčitelství, sbírá léčivé bylinky… Je toho mnoho, co Luba Skořepová za svůj dosavadní život stihla.
Ljuba Skořepová zemřela 23.12.2016.
