Jiří Hrzán, český herec, jedna z nejosobitějších hereckých postav českého herectví sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, přichází na svět 30. března roku 1939 jako syn někdejšího zahradníka československého prezidenta E. Beneše.
Od mládí je Hrzán náruživým příznivcem sportu – věnuje se atletice, nejbližší disciplínou jsou mu běhy na středních tratích, jeho osobní rekord je 1,58,0 min., kromě atletiky hraje hokej, házenou, volejbal a především fotbal – dlouhá léta nastupuje jako záložník za fotbalový klub Amfora, klub tvořený herci, zpěváky a baviči.
V polovině 60. let se pak Jiří Hrzán vedle Jana Kačera, Jiřího Kodeta, Petra Čepka stává členem Činoherního klubu. Na scéně Činoherního klubu vyroste pak Jiří Hrzán ve vynikajícího herce – z těch nejznámějších rolí jsou to např.: Dobčinskij ve hře “Revizor” N. V. Gogola, Halibut ve hře S. O´Caseyeho “Penzión pro svobodné pány”, Cyr v Machiavelliho dramatu “Mandragora” atd.
Ve filmu začíná Jiří Hrzán pod vedením režiséra J. Krejčíka – prvním Krejčíkovým filmem, v němž se objeví, je film “Svatba jako řemen”, dalším pak “Penzión pro svobodné pány”.
Podobně jako Krejčík pak k Hrzánovi jako herci přistupují i další dva režiséři – Václav Vorlíček a Oldřich Lipský. Hrzánův Stuart Hample z Vorlíčkova filmu “Pane, vy jste vdova” (1970) je plachý a nesmělý a má co dělat, aby se i v té nejkratší větě nezakoktal, Vorlíček narozdíl od Krejčíka, který Hrzánovu koktavost halí do hávu opilosti, není k Hrzánovu nedostatku tak ohleduplný a odhaluje ho naplno. O něco citlivěji pak s Hrzánem pracuje ve filmu “Slaměný klobouk” (1971) O. Lipský – Hrzánův žárlivý Bobin v tomto filmu uplatní i svoji atletickou průpravu, film je plný přesunů z místa na místo a vše se odehrává v bláznivém tempu.
V první polovině sedmdesátých let se pak Jiří Hrzán objevuje ještě v dalších úspěšných komediích – nejprve ztvárňuje postavu snoubence Michala v Podskalského filmu “Drahé tety a já” (1974), kde kromě hraní i zpívá, a pak je tu film “Jak utopit doktora Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách” (1974, V. Vorlíček), kde hraje menší roli vodnického nápadníka Thomase.
Kromě rolí komediálních, či tragikomických, je třeba připomenout i dvě výtečné Hrzánovy role vážné – v Polákově filmu “Nebeští jezdci” a v Renčově snímku “Hlídač”.
Druhá polovina sedmdesátých let už pak znamená Hrzánův pozvolný ústup ze slávy, může za to jak normalizace, kdy se hry, v nichž účinkoval stahují z repertoáru, tak i jeho nedobrovolný odchod z Činoherního klubu, když mu nebyla prodloužena pracovní smlouva.
V posledních dvou letech života začíná Jiří Hrzán stále více propadat alkoholu a v roce 1980, 24. září, pak tragicky, po pádu (šplhá po stěně domu, ve kterém chce navštívit ženu, do níž se zahleděl), umírá.
