Historie pálení čarodějnic nás přivede do hluboké minulosti. Už staří Keltové, kteří na části našeho území žili od 6. století př. n. l. zapalovali v noci na přelomu dubna a května velké ohně, protože věřili, že plameny mají nadpřirozené očistné účinky. Kolem zapálených ohňů tancovali až do vysílení, přeskakovali je a tyto činnosti jim měly přinést pevné zdraví, měly je očistit od zlého.
Keltové si vážili svých hospodářských zvířat, která jim pomáhala přežít, takže během této tradice nezapomněli ani na ně. Prováděli je okolo zapálených ohňů, čímž jim dle své víry zajišťovali také zdraví a dlouhý život. Tomuto svému svátku říkali Beltain.
Češi přijali tradici pálení čarodějnic za svou až mnohem později a podle odborníků to bylo především díky německému vlivu. Staročeské prameny totiž pálení čarodějnic vůbec nezmiňují, ale doložené je, že v polovině 19. století byl již tento zvyk zakazován, jelikož se jednalo o tzv. „pověrečnou praktiku“. Takže už musel být mezi českým lidem pořádně zakořeněný.
Tehdejší Češi věřili, že v nočním čase z posledního dubna na prvního května mají temné síly větší moc než jindy, a proto se vydávají mezi lidi, aby jim mohly škodit. Čarodějnice byly samozřejmě hlavními šiřitelkami těchto zlých sil. Češi proto pálili na vyvýšených místech velké ohně s figurínou či bez ní, aby čarodějnice a temné síly zahnali.
Jejich strach z čarodějnic posilovaly i vyprávění o tom, jak se čarodějnice o půlnoci před svatým Filipem a Jakubem – ano, pořád ta samá noc z dubna na květen, které se říká také „Noc čarodějnic“ – setkávají na tajném místě, kde konzumují pokrmy z hadů, žab a dalších v našich zemích nepříliš oblíbených pokrmů. Tomuto čarodějnickému setkání se říkalo „sabat“.
Tradovalo se také, že se natírají kouzelnou mastí, aby mohly létat na koštěti a k výrobě takové masti potřebovaly mimo jiné tuk nevinného chlapce. Čarodějnice se také údajně dovedly proměňovat ve vlky a další zvířata. Bavily se prý povídáním si o svých úspěších v trápení lidí. Těžko se divit, že byli lidé tak hrr do jejich upalování, že?
