Nejsem přece žádná”polívka”… Když byla ukončena dobročinná sbírka na synovu postel (se zadáním Patro na hraní i spaní) a zároveň prolétlo tornádo mojí rodnou Moravou, a snad všichni řemeslníci měli tedy víc starostí než já, došlo mi, že buď sednu a budu “žehrat” na počasí…. Nebo to vezmu do svých rukou….
A tak v malém bytě začal růst sen….
Co musí splňovat taková správná “patrovka”, aby to nebyla tuctová postel? Co musí mít, aby to vypadalo jako na obrázcích z pinterestu?
Všechno.
Syn miluje kreslení: tabule!
Miluje pohodlí a rád se houpe na židlích: pohupovací křeslo! Navíc nepoškrábe podlahu!
Soukromí?? Tak to byl oříšek.
Příčky? V bytě? Bez povolení….? Aby se nesesunuli hned po první noci? I googlila jsem …. až jsem vygooglila rošty…. Ano! Postelové rošty nikoli pod matrací, ale jako “divider”, či-li zástěna.
V tom případě atypické. Až do stropu nemáme, ale 220 cm se sehnat dá.. Dobře… Pak tedy stříška? Baldachýn pro desetiletého? Infantilní, potřebuju, aby postel odpovídala věku… Ikea to jistí! Dáme tam “listí”… Totiž velký list…
Malá džungle se zjemnila…
A co ta sbírka lego panáčků? Vešáčky na děrované desce….. Z Ikeii!
A pak spousta měření, vrtání, lepení…
Důkazem, že se dobrá věc podařila je mi fakt, že Dan si na svém místečku píše úkoly – zatím tedy první – , baští večeří, čte… pohupuje se ….
… Maluje nápisy “Nevstupovat”…A na korkovou tabuli zapíchl první fotku z tábora…. Z prvního tábora…
Takže tak…
PS: Závěrečné “roštování” jsem lepila, klepala a testovala sama… Tak ať vydrží…
