TAJEMNÝ PCHU-ER
Velmi dobré lisované čaje se vyrábějí v čínské provincii Jün-nan. Odtud také pochází proslulý čaj Pchu-er, který sice existuje i v podobě lístků, nejčastěji však bývá slisován do cihel, koláčů nebo misek. Pojmenování Pchu-er je odvozeno od názvu města a okresu, kde se tento čaj zpracovával už v době dynastie Tchang (618-907). Někdy jsou pod tímto jménem uváděny i čaje jiného druhu. Pravý Pchu-er je však nezaměnitelný a zcela výjimečný. Atypicky široké lístky se sbírají ze starobylých čajových stromů zvaných Ta-jie – Velký list, které prý jsou blízkými příbuznými prapůvodního třetihorního čajovníku. Pchu-er je po slisování uskladněn řadu let, někdy i desetiletí. V tomto případě rozhodně neplatí, čím čerstvější, tím lepší, jako u jiných druhů čaje, protože právě při dlouhém skladování Pchu-er dále zraje a získává své osobité, zatuchlé a zemité aroma. Čajoví znalci obzvláště oceňují jemnou vrstvu plísně, jež pokrývá lístky či čajové výlisky. Tajemství výroby tohoto originálního čaje je dosud přísně střeženo a znají ho jen nemnozí vyvolení. K jedněm z mála cizinců, kterým se podařilo poodhalit některé zvláštnosti jeho výroby, patří český milec čaje Jiří Šimsa. O svých poznatcích vypráví v následující kapitole.
ODHALIL ČECH JIŘÍ ŠIMSA TAJEMSTVÍ PCHU-ERU?
V povědomí většiny Číňanů existují obavy o vyzrazení čínských státních tajemství, případně vývozu čínského know-how na výrobu čehokoli. Častokráte jsem jako odpověď na konkrétní otázky vyslechl velice květnaté pohádky či neuvěřitelné příběhy, které jsem považoval spíš za milé zpříjemnění společně stráveného času nežli za informaci. Avšak byly chvíle, kdy mne byrokratický přístup čínských úředníků opravdu zklamal. To je i případ mého úsilí při získávání informací o výrobě tajemného čaje Pchu-er.
PRVNÍ SETKÁNÍ
V roce 1995 jsme se s přáteli vydali do neprobádaných pralesů jižního Jün-nanu hledat starý čajový strom Čcha-šu wang. Na své cestě jsme dorazili do městečka Men-chaj (Menghai) v autonomní oblasti Si-šuang pan na (Xishuangbanna), kde jsme objevili i továrnu na zpracování čaje. Vedení továrny se chovalo velice vstřícně a laskavě nás vpustilo do střeženého objektu. Měli jsme možnost zdokumentovat výrobu černého (červeného) čaje, viděli jsme podstatnou část továrny, kde se zpracovává čaj zelený, a dokonce jsme mohli na chvilku zahlédnout proces lisování Pchu-eru do nejrůznějších forem… Na otázky týkající se výroby jsme však odpověď nedostali. Naopak, bylo nám naznačeno, že pokud se o něj nepřestaneme zajímat, nedozvíme se už vůbec nic. Starého Krále čajovníků se nám tehdy najít podařilo. Tento fakt jsme považovali za naplnění cíle naší cesty a spolu se spoustou dalších čajových zážitků jsme se vrátili po více než osmitýdenním putování zpátky do Čech.
NUTKÁNÍ
NUTKÁNÍ
Touha přicházet nejrůznějším neuvěřitelným záhadám na kloub je pravděpodobně nám Čechům více nežli vlastní, a tak netrvalo dlouho a, vyzbrojen všelikými dostupnými informacemi z nejrůznější literatury, vydal jsem se na jih Číny za tajemstvím Pchu-eru podruhé. První zmínky o čaji Pchu-er se datují do časů vlády dynastie Tchang (618-907). V té době se však nejednalo o čaj tmavý v dnešním slova smyslu. Příslušníci místních národnostních menšin trhali čajové lístky z rozptýleně rostoucích divokých stromů a vařili je přidávajíce pepř, zázvor, skořici či jiné kořenící přísady. Teprve za dynastie Ming (1368-1644) se čaj začal spařovat a lisovat do malých kuliček. Netrvalo dlouho a jünnanský čaj s názvem Pchu-er se stal známým v širokém okolí. V polovině 19. století navštěvovaly městečko S’mao (Simao), kam přesídlila místní provinční vláda a tedy i úředníci řídící obchod čajem, tisíce karavan z Tibetu, Indie, Laosu i Kambodže.
