Mrzí mě, že můj otec propadá alkoholu. Vnímám to dost intenzivně. Všechno se pořád dokola točí kolem jeho problému s pitím. Zasahuje to city a finance. Vždy budu pro okolí dcerou alkoholika.
Nejhorší jsou pro mě momenty, kdy propije podstatnou část své výplaty. Vidím, jak to ničí především mamku. Mám oba rodiče ráda. A nechci o žádného přijít. Obzvláště teď. Hledám si další práci a nemůžu finančně pomoci. Otci navíc hrozí také výpověď. Je to zoufalé.
Slýchávám taky, že budu stejná. Jednou se to ukáže. Říkají. Sama jsem přitom abstinent a alkohol nesnáším. Možná už z tohoto principu. Nesnesla bych, aby kolem mě druzí trpěli.
Naprosto rozumím a chápu děti, které mají podobné zkušenosti. Jsou to rodiče. Nemůžete a nechcete se k nim otočit zády. I když odmítají jakoukoliv pomoc a odbornou léčbu. Pevné pouto, které nelze přetrhnout.
Občas na mě zapomene. Na Vánoce jsem většinou vzduch. Neptá se na to, jak se mám. Co mě trápí. To jen výjimečně. Nebyl tu pro mě v nejhorších momentech. Potupně jsem poslouchala od strýce, že on bude můj náhradní táta.
Nejsem malé dítě. Na darech mi nezáleží. Přesto nezájem zabolí. Bez stabilního domova se těžko žije. Taková nejistota ohledně budoucnosti. Život je těžký. Je to boj, který nikdy nekončí. Modlím se, aby to můj otec ještě nevzdával. Aby bojoval. Aby poznal, jak ho máme já a blízcí rádi.
Slzy jsou asi zbytečné. Ničemu nepomůžou. Ale i v těchto těžkých chvílích, má vše svůj smysl. Musí mít. Citát Johna Lennona zní „Hodnoť svůj život počtem úsměvů, nikoliv slz.“ A tak to taky udělám. 🙂
Obrázek: unsplash.com
