Společnost Unilever působí v různých segmentech a možná ani netušíte, kolik produktů a značek pod ni spadá. Její zmrzlinová divize se v letošním roce osamostatnila, čímž vznikla The Magnum Ice Cream Company, která má svém portfoliu značky jako Magnum, Míša, Eskymo, Algida, Cornetto, Carte D´Or a další. Vedení tohoto sladkého byznysu plného emocí se ujala Eva Kadlecová, pro kterou se svět zmrzliny stal srdeční záležitostí a rozhodně v něm není žádným nováčkem.
Můžete nám přiblížit svou profesní cestu, která Vás zavedla až do vedení The Magnum Ice Cream Company? A jaké to pro Vás je, mít v rukou tak velkou zodpovědnost?
Pracovala jsem už při vysoké škole. Tehdy jako asistentka v marketingu jedné české firmy, která se také pohybuje v potravinách. Po škole jsem hned začala pracovat v Unileveru, tehdy na kategorii margarínů v marketingovém týmu. Dalo mi to obrovské množství zkušeností. Poté jsem se už přemístila do divize zmrzlin, kde jsem dodnes. Tuším, že už to bude 10 let. Zmrzliny jsou nádherná kategorie, a to především díky emocím, které vzbuzují u nás všech. Když se totiž řekne zmrzlina, většina lidí se začne usmívat a vzpomíná na léto, na prázdniny a přemýšlí nad nejoblíbenější příchutí. V divizi zmrzlin jsem prošla různými pozicemi, od marketingu až po vedení obchodního týmu. Za což jsem vděčná, protože díky tomu znám chod celého byznysu do detailu.
A jaké to je mít takovou zodpovědnost? Přistupuji k této pozici s nadšením, avšak také s respektem a pokorou. Je to zodpovědnost nejen za prodejní výsledky, ale také za tým, za to, že lidé budou spokojeni ve své práci. Za to, jak budeme přistupovat k našim zákazníkům a spotřebitelům. Nicméně zároveň cítím jistotu, protože mám k sobě tým, na který se mohu na 100 % spolehnout.
Co Vás na této práci nejvíce baví, jaké výzvy s sebou nese a co vůbec obnáší vedení v podstatě nové společnosti? Zmrzlinová divize byla do nedávna součástí portfolia Unileveru a nyní se oddělila. Proč tento krok?
Začnu od konce. Zmrzlina je velmi specifická kategorie, zejména díky náročné logistice na specifický teplotní řetězec. Také díky šíři prodejních míst, pro které je relevantní. Cílem oddělení tedy je vytvořit silnou organizaci, kde bude 100% expertíza ve zmrzlinové kategorii skrze všechny týmy, protože ve zmrzlině vidíme velký potenciál růstu na celosvětové úrovni.
A co mě nejvíce baví? Mám obecně ráda práci s lidmi, být součástí týmu. A ten na zmrzlině je opravdu moc fajn a plný velkých profesionálů s mnohaletými zkušenostmi. S tím i souvisí hodně důležitá věc, kterou teď řešíme s mým nejbližším týmem, a to je nastavení firemní kultury, protože to je přesně pak věc, kvůli které ráno rádi vstanete a jdete do práce. A samozřejmě mám plnou zodpovědnost za doručení výsledků.
Magnum a další značky zmrzlin spadající pod novou společnost jsou silné a často až ikonické, kam je chcete dále posouvat? Můžeme se těšit na nějaké novinky?
Je pravda, že v našem portfoliu máme více ikonických značek, nejen Magnum. Ráda bych zmínila i Míšu, který je česká ikona se vším všudy. A na novinky se určitě těšit můžete každý rok. Zpravidla každý rok přinášíme inovace, a to nejen pod těmito silnými značkami. Snažíme se mít nabídku opravdu co nejširší, tak třeba pod Magnumem jsme letos přinesli i Magnum Almond ve veganské variantě, aby si i lidé s intolerancí nebo přesvědčením, mohli na této zmrzlině pochutnat.
Za dobu, co působíte v tomto segmentu, dozvěděla jste se nějakou zajímavost, která Vás u zmrzlin překvapila?
Asi jsem si neuvědomovala, jak moc hezká kategorie to je. Jak moc se pojí s pozitivní emocí, zážitky. Jak moc to téma baví lidi. A že zmrzlináři jsou většinou lidé s obrovským srdcem.
Svět, v němž se pohybujete, je hodně mužskou záležitostí. Jak se Vám daří v něm proplouvat? Setkala jste se například s nějakými předsudky, nástrahami, překážkami v této souvislosti?
Neříkala bych tomu proplouvání, ale chápu otázku. Předsudků je stále ve společnosti hodně. A to se netýká jen tématu postavení žen a mužů ve společnosti. Možná lepší slovo než předsudky je stereotyp. Často se mi stávalo, že když jsme přišli na jednání, tak se předpokládalo, že já, jako žena, jsem v roli podřízené a pak překvapení bylo často velmi nefalšované. A na to je, myslím, nejlepší udržet si zdravý nadhled a nebrat si věci příliš osobně.
V čem je podle Vás největší síla ženského leadershipu? Co mohou ženy ve vedení přinést společnosti?
Obecně si myslím, že je dobré, když je společnost založená na diversitě. Když se potkají ženy, muži s rozdílným profilem, s rozdílnými zkušenostmi. A co je důležité, když jsou všichni otevřeni diskuzi a dokážou přijímat názory druhých s respektem. Kdybych měla ale odpovědět dle své zkušenosti, tak bych řekla, že síla ženského leadershipu spočívá v tom, že do řešení některých věcí nedáváme tak silně naše ego jako muži. Ale jak říkám, nerada generalizuji.
Co byste doporučila ženám, které se chtějí posunout dál a na vyšší místa?
Ať si za tím jdou a zůstanou své. Když jsem přecházela do role leadera obchodního týmu, měla jsem z toho respekt. Přicházela jsem z marketingu, byla jsem v celém týmu nejmladší a k tomu žena. Přičemž na této pozici v minulosti byli vždy zkušení muži. Říkala jsem si, jak mě tým i obchodní partneři přijmou. Jak si nastavím respekt. A moje tehdejší šéfová mi řekla: „Jsi žena. Buď žena a chovej se tak, jak ti je vlastní.“ A je to jedna z nejlepších rad, kterou jsem kdy dostala. Člověk se nejlépe cítí, když přistupuje k řešení věcí v souladu s jeho hodnotami a přesvědčením. V souladu s jeho životním přístupem.
Rozhodně Vám není cizí ani mentoring. Jak pomáháte lidem k růstu?
Mentoring mě velmi baví. Myslím si, že co je důležité, aby si každý našel svou cestu, ve které může uplatnit své silné stránky a která ho bude naplňovat. Obecně jsem zastánce toho, že se člověk nemá znásilňovat za každou cenu do věcí, které mu nejdou a spíše se má zaměřit na rozvoj svých silných stránek a jak skrze ně dosahovat svých výsledků. To je ostatně i důvod, proč v týmu a pro rozvoj talentů ráda využívám metodu Gallup – Strenghtfinder.
Máte, nebo měla jste Vy sama mentora či mentorku? V čem Vám případně nejvíce tento člověk pomohl? Je například nějaká rada, kterou se řídíte dodnes?
Určitě ano. Mentoring je pro můj rozvoj hodně důležitý. Potřebuji občas srovnat myšlenky, nasměrovat. Slyšet názor někoho nezúčastněného. Interně jsem měla dva silné mentory, respektive mentorky. Obě ženy. Jedna z lokálního byznysu a druhá vedla portugalský zmrzlinový byznys. Obě mi byly velkou inspirací. Líbilo se mi, jak mi otevíraly obzory. Ukazovaly, že k řešení není jen jedna cesta. Zároveň chápaly i moje emoce s řešením některých věcí spojené.
Jak a proč by podle Vás měly firmy podporovat rozvoj ženského talentu a diverzity?
Jak jsem už říkala, pro mě je diverzita obecně hodně důležitá. Nejsem zastánce toho, aby se prioritizoval rozvoj ženského talentu před rozvojem toho mužského. Oba světy mají mít stejné možnosti a příležitosti. A to je podle mě nejdůležitější. Je ale pravda, že jsem „vyrostla“ ve firmě, kde to tak funguje, proto to možná vnímám celé více idealisticky. Nicméně, jak jsem už zmiňovala, tak ty předsudky ve společnosti jsou a je myslím dobré o tom mluvit nahlas, třeba i skrze různé rozhovory, aby se člověk zastavil a dokázal si říct, zda vede tým otevřeně všem. Zda je jeho tým složený z žen i mužů a zda je tam diverzita. Protože jsem přesvědčena, že přes diverzitu lze dosáhnout nejlepších týmových výsledků.
Častým tématem bývá balanc mezi soukromým a pracovním životem či návrat do práce po rodičovské dovolené. Jak tuto problematiku vnímáte Vy a jak ji řešíte v rámci firmy?
Jsem zastánce toho, že když někdo má dovolenou, tak si ji má užít a nemá přemýšlet o práci. Podporuji myšlenku možnosti home office, ale myslím, že vše má mít správný balanc. A neznamená to, že budeme pracovat jen z domu. Aby se tým potkával osobně považuji za velmi důležité. Jak vidím, tak to napomáhá větší efektivitě a doručování lepších výsledků. Návrat do práce z rodičovské dovolené je velké společenské téma. U nás jsme nastaveni i na part-time úvazky pro částečné návraty či pro sdílené pozice. To se nám velmi osvědčilo a jsem tak i ráda, že neztrácíme talenty jen díky tomu, že byli nějaký čas na rodičovské.
Kdybyste mohla dát nějaké doporučení svému mladšímu já, která právě stojí na startu kariéry, co by to bylo?
Některé věci tolik neprožívat a nebrat si je moc osobně. Mám svou práci ráda. A člověk, když začínal, tak šel do všech věcí hodně po hlavě. Dnes si vybírám, kde energie a čas opravdu dávají smysl.
Co je pro Vás největším relaxem, jak čerpáte energii?
Přírodou, jsem ráda venku. V lese, nebo na chalupě na zahradě, kde si pěstuji různé květiny. Baví mě také aranžování kytek a zkouším malovat. Ale to je pro mě zatím výzva. A samozřejmě ráda cestuji, výletničím a objevuji nová místa. Ideálně vždycky v přítomnosti mých blízkých. Nejsem úplně samotářka.
Ráda čtete či vyrážíte za kulturou. Můžete doporučit nějakou zajímavou knihu nebo něco z kulturního prostředí, co Vás za poslední dobu (nebo i delší) oslovilo?
To máte pravdu. Kultura je skvělá věc. Jedno o jaký směr se jedná. Otvírá jiné perspektivy, jiné světy. Vždy jsem měla na svém seznamu přání napsaný jazzový koncert a splnilo se mi to teprve nedávno, kdy mě kamarád vzal do jazzového klubu. Byla jsem nadšená, atmosférou i hudbou samotnou.
Mezi Vaše záliby patří i cestování. Které místo, u nás nebo v zahraničí, si Vás nejvíce získalo a kam byste ještě ráda zavítala?
Ze zahraničí miluji Sicílii. Asi proto, že tam má část mé rodiny kořeny. Tam bych si uměla představit i život. U nás mám ráda spoustu míst, ale nejraději jezdím do podhůří Orlických hor na zmíněnou chalupu. Všimla jste si někdy, kolik jde vidět odstínů zelené v lese?
Abychom úplně neutekly od zmrzlin – určitě by se šlo podívat i na statistiky toho, jaká zmrzlina vede u Čechů, ale jakou máte nejraději Vy?
U mě vede jednoznačně tvarohový Míša. Nikdy mě nezklame a díky vysokému obsahu tvarohu nemám ani výčitky, že mlsám.
Autor: Kristýna Solničková
Foto: se souhlasem Evy Kadlecové
-480x270.png)
