Táňa Fischerová, dnes již spíše bývalá herečka, o to více ale známá z jiných veřejných aktivit, pochází z divadelnické rodiny. Jejím otcem je Jan (*1921), dlouholetý režisér několika pražských divadel, působil ale také v Brně nebo Plzni. Táňa Fischerová zpívala v dětském pěveckém souboru a díky němu se poprvé dostala do rozhlasového studia, ještě na základní role byla také poprvé oslovena filmaři a nevelkou dívčí rolí debutovala v dnes již opomíjeném dramatu KOHOUT PLAŠÍ SMRT (1961).
Po maturitě na jedenáctiletce začala studovat herectví na brněnské JAMU, v této době také vytvořila další filmové role ve významných uměleckých počinech, dnes označovaných jako součást tzv. československé nové vlny (BLOUDĚNÍ, 1965; HOTEL PRO CIZINCE, 1966). Při natáčení těchto filmů přišla do styku s osobnostmi pražského Činoherního klubu a odtud dostala nabídku na stálé hostování. V roce 1967 tak přerušila nedokončené studium na JAMU a odešla do Prahy, hostování zaměnila za stálé angažmá v roce 1970.
Se svou svobodomyslnou povahou se Táňa Fischerová aktivně zapojila do událostí listopadu 1989 a následně začala svou práci dělit mezi herectví a společenské aktivity v oblasti charity, ekologie a nakonec i politiky. Angažovala se jako členka různých sdružení a nadací (Amnesty International, Nadace Vize ’97 atd.), dlouhodobě se divákům České televize zviditelňovala v předvánočním čase jako moderátorka Adventních koncertů. Díky četným veřejným aktivitám ustoupilo herectví logicky do pozadí, velkou dramatickou rolí klavíristky Lydie se ale připomněla v seriálu KONEC VELKÝCH PRÁZDNIN (1996). Sporadicky se vrací i na filmové plátno (HANELE, 1999; KRUH, 2001).
