K lidem s mentálním postižením stále častěji chodí děti ze školek a škol. Já to velmi vítám. Proč? Protože se pak nestane, že se dítě ptá svého rodiče, proč ten člověk divně mluví, nebo proč má vozík, proč tak či onak vypadá. Prostě to ví. Nemá zábrany mluvit s lidmi s mentálním postižením, bere je jako součást společnosti, se kterou se prostě potkává. Tohle je jednoznačně přínos.
Nedávno náš Domov pro osoby se zdravotním postižením navštívily děti ze školky. Společně všichni tvořili, povídali si, představovali se, posvačili…. bylo to prostě fajn.
Jedno děvčátko najednou říká vedle sedící dámě, která u nás žije mnoho let: „ Mně se chce čůrat! Pojď se mnou na záchod!“ Klientka nic neřekla, vzala děvče za ruku a doprovodila ji prostě na holčičí…
Nikomu to nepřišlo divné, nikdo se nepohoršoval, ani netleskal. Kámoška šla doprovodit kámošku na toaletu. Normálka prostě! A tak to má být.
Foto: se souhlasem Lenky Kohoutové
