Co si budeme namlouvat, pro většinu z nás je tento mezinárodní den víc jak příjemný, obzvlášť pokud bychom ho chtěli oslavit nějakou tou čokoládovou pochoutkou či třeba návštěvou v Muzeu čokolády.
Praslines Louis XV.
Často se uvádí, že se historie pralinek začala psát v Paříži za vlády Ludvíka XV. Podle dochovaných záznamů v té době žil jistý cukrář Plessis-Praslin, který byl věčným smolařem. Snažil se uživit rodinu prodejem cukrovinek, které vynalézal, ale jeho cukrářské pokusy byly finančně náročné a zkazil spoustu drahého materiálu.
Jednoho dne zoufalý Prasline vyčistil svůj měděný kotlík a přinesl si dřevěné uhlí, cukr a mandle. Vybral si ty největší kusy mandlí, které začal pražit a poté je přebral, aby mezi nimi nebyla ani jedna jediná spálená mandle. Mezitím si v kotlíku rozpustil cukr, mandle do něj vhodil a míchal tak dlouho, dokud nedostaly červenou barvu a lesk. Hotový výrobek pak přikryl látkou, aby se mandle zapotily a udržely stálý lesk.
S tlukoucím srdcem poté odnesl pražené cukrové mandle do královského zámku a předložil vzorek na ochutnání vrchnímu šéfu královské kuchyně de Guisinovi. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a vrchní šéf si nechal objednat dvě libry cukrových mandlí. Příštího dne musel Prasline najmou 4 tovaryše a králem bylo nařízeno, aby tyto cukrové mandle byly pokládány na královskou tabuli každý den. Tento francouzský smolař byl krátce na to pozván do královského paláce a tam mu bylo slavnostně oznámeno, že jeho výrobek je znamenitá pochoutka a se svolením krále bylo této pochoutce dáno jméno „Praslines Louis XV.“
To byl tedy příběh prapůvodních pralinek, které postupným vývojem nabyly podoby čokoládou potažených bonbonů. I když lidé čokoládovým bonbonům tak trochu neprávem přiřadily název „pralinky“, které náleží praženým cukrovým mandlím, zůstávají pořád neodolatelné a jedinečné.
Zdroj foto: Pixabay.com
