Tahle otázka je velice silná, protože mozek na ni vždy odpoví. A pokud si na ni odpovíte, můžete změnit svoje chování, jako když lusknete prstem. Jestli pochybujete, o moci této otázky, podívejte se na jednoduchý příklad:
-
„Zase mám špatnou náladu, protože už zase přemýšlím, proč se ke mně kolega v práci zachoval, jak se zachoval. Pořád na to myslím, co to jako mělo být?“
V těch myšlenkách se utápíte. Nic se Vám nechce, tak akorát být zalezlí doma. Bere Vám to životní sílu. Potom si položte otázku, „Proč to sami sobě děláte?“. Jaké mohou být odpovědi v tomto případě:
-
Proč o tom pořád přemýšlím, když stejně nemůžu nic vymyslet?
Do hlavy mu nevidím a není tu, abych se ho na to mohla zeptat.
A bůh ví, že bych ani neměla odvahu se ho na to zeptat.
Proč dovoluji si tím kazit den?
Chci mít dál zkažený den?
Vždyť z přemýšlením o tom kolegovi, máte extrémně špatný pocit? Proč sami sobě děláme něco, co nám vlastně ničí život? Vždyť je to absurdní! Proto si položte tuto otázku, a hlavně si na ni odpovězte. Pak uvidíte, že pro Vás bude mnohem snazší přestat na to myslet nebo to dělat.
Na této snad planetě neexistuje nikdo, kdo by dobrovolně zvolil, že se dál chce trápit, dál se chce patlat v těch negativních emocích, aby mu bylo dál hůř a hůř. Protože pokud v těch myšlenkách zůstane, pak mu hůř a hůř bude.