Historie očkování

Víte, kdy, jak a proč vzniklo první očkování? 

Nejstarší zprávy pocházejí z Východní Asie, kdy se jako ochrana proti pravým

neštovicím používaly stroupky z neštovic nemocných. Skutečně doložené jsou tyto

výkony až v 17. století, ale podle některých pramenů mohly být prováděny v Indii

již v období 1000 let před naším letopočtem. Tento způsob představoval nákazu,

při které proběhlo onemocnění mírnějším způsobem.

V Evropě se tento způsob ochrany pokusila zavést Mary Wortley Montagu 

(1689–1762), anglická aristokratka a spisovatelka, která sama prodělala neštovice.

S tímto způsobem předcházení plnému onemocnění se seznámila v Osmanské říši.

Tento postup, variolace, se v Evropě rozšířil, i když není jisté, jak hojně byl využíván.

Celkově byl pozitivní efekt variolace dobře prokazatelný, přesto byla variolace např.

ve Velké Británii v roce 1840 zakázána.

První očkování v moderním slova smyslu zavedl britský lékař Edward Jenner

(1749–1823). Vypozoroval, že lidé, kteří prodělali kravské neštovice

(jiný virus ze stejné čeledi Poxviridae),

tedy podstatně lehčí onemocnění, nemívají pravé neštovice.

Název vakcinace vychází z latinského slova vacca = kráva. 

 Hudlenka