Seznamování se a nalezení opravdové lásky není vůbec jednoduchou disciplínou, i proto jsme rozhovor s odbornicí na toto téma, Kristýnou Mertlovou, rozdělili na dvě části. Co Kristýnu vedlo k založení seznamovací agentury, jak se vyhnout nástrahám číhajícím na seznamkách či co patří k nejčastějším důvodům, proč se nám seznamování nedaří, už víme. Pokud ne, pak si rozhovor určitě přečtěte. Nyní se však více zaměříme na aplikaci, která značně usnadňuje seznamování i handicapovaným, otevřeme také téma nástrah umělé inteligence a dozvíte se i ještě něco více o Kristýně.
Když jsme spolu hovořily o aplikaci Mingly, bylo to především v souvislosti s tím, že je vhodná pro handicapované. Mohou ji ale využívat i ostatní?
Mingly je otevřená naprosto všem. My říkáme, že láska je bez nálepek, důležité je sdílení hodnot. Pro lidi s handicapem má tu výhodu, že dokáže pracovat s těmi jejich specifickými potřebami, dokáže je podpořit a sama o sobě láká lidi, kteří jsou tomuto otevření, to znamená, že se nemusejí stydět za to, že nějaký handicap mají. Problém lidí s handicapem na obyčejných seznamkách je, a slyšela jsem to milionkrát, když pořádám různé webináře a workshopy pro neziskové organizace, že mají strach. Ptají se mě: „Víte, já nevím, jestli to mám napsat do toho profilu, že jsem na vozíčku nebo mám Aspergera. Mám to tam napsat? Když to tam napíšu, tak se mi nikdo neozve, ale když to nenapíšu a zjistí to na schůzce, tak už se mi také neozve.“ Proto v Mingly chceme být transparentní, aby tam chodili lidé, pro které není ani problém mít vztah s handicapovaným člověkem.
Aplikace je vhodná například i pro nevidomé. V čem všem je unikátní?
My jsme se snažili v rámci spolupráce s odborníky z Česko.Digital, kde jsme vytvořili prototyp, intenzivně vše testovat na cílové skupině. Měli jsme nejen sezení s odborníkem na accessibility, tedy přístupnost, ale zároveň jsme to testovali s lidmi s handicapem, ať už měli psychické problémy, mají fyzické omezení nebo jsou nevidomí a fungovalo to s jejich čtečkami. Ono je samozřejmě problém trochu v tom, že dnešní doba klade důraz na atraktivitu, interaktivitu, což pro nevidomé třeba nejde. Aby to mohla jejich čtečka přečíst, tak tam nelze mít velké interaktivní prvky, což je první věc, kterou vám vytknou markeťáci. Ale u nás je důraz na přístupnost. Zároveň klademe extrémní důraz na reálnost, pokud si tedy nahrajete profil bez fotografie, tak my vás oslovíme a když není do 14 dnů fotografie doplněna, tak profil mažeme. U nás je opravdu důležité, aby to lidé mysleli seriózně. Také mají možnost takzvaného ověření profilu, což znamená, že si zvolí termín a zavoláme si, ukážou mi svůj doklad totožnosti a já ručně doplním, že je profil autentický. Lidé tak mají jistotu, že si píší s tím, kdo se tam prezentuje. To jsou pro nás klíčové hodnoty. U každého profilu je případně doplněn i handicap a pro nevidomé je možnost „představ se, jak vypadáš“, kde se dotyčný popíše, aby si ho ten nevidomý mohl představit, i když jejich čtečky už zhruba umí také popsat fotografii.
Vždy tedy profily procházejí osobní kontrolou?
Pro nás je důležité, že ač pracujeme s technikou a umělou inteligencí, tak přesto za tím jsou stále reální lidé. Díky tomu to plní hlavní myšlenku, aby se z Mingly stala komunita lidí, kteří sdílejí stejný pohled na svět. Tito lidé se mi i na on-line callech nabízejí jako dobrovolníci, že pomohou a chtějí se i více zapojit. Máme chatovací místnosti, které si klienti mohou založit, pokud chtějí řešit konkrétní téma, nebo už jsou založené a mohou se přidat a tam si povídat o čem chtějí. Má to být opravdu prostor pro komunitu. Mingly není jen seznamka, můžete tam hledat jak lásku, tak i jen přátele. U každého profilu je to hned vidět, co hledáte. Jsou tam také chaty s odborníky z různých oblastí, psychology, odborníky na pomůcky pro handicapované a spousta dalších.
Již během sedmiletého působení v seznamce Tvoje láska jsme zjistili, že lidé s handicapem se obávají kontaktu s reálným člověkem. A i když jsme v Tvojí lásce nabízeli možnost zdarma konzultace s koučem, tak ji nevyužili. Důvod byl na základě průzkumu ten, že je jim to nekomfortní, bojí se přímé komunikace. Buď z obavy z podvodu, nebo se bojí otevřít, stydí se za své problémy a je pro ně mnohem jednodušší ta on-line cesta, kdy si třeba chatují s odborníkem. I proto jsme se rozhodli vyvinout seznamovacího e-kouče, aby měli rádce kdykoliv mají potřebu a problém. Třeba lidé se složitějším handicapem, kteří potřebují asistenta, tak si musejí plánovat život extrémně dopředu. I proto nepreferují osobní kontakt, protože k tomu potřebují často někoho dalšího a je pro ně tedy mnohem snazší, když mají čas a možnost, jít k e-kouči a najít si, co potřebují.
Mnohdy to může být asi i špatná zkušenost?
To bývá velmi časté. Svobodné matky, senioři a lidé s handicapem jsou nejčastějšími cíli různých podvodníků, ať už v reálném životě, nebo i v tom on-line prostředí. Takže je třeba si uvědomit, že mají tyhle obavy, často až paranoidní, ale zcela pochopitelné. Proto jsou velmi nedůvěřiví, potřebují více času. Jeden z našich klientů, který je už několik let registrovaný na Tvojí lásce, tak ještě nikoho neoslovil a půl roku se odhodlává domluvit si schůzku s naším koučem, ač je to zdarma. Proto v Mingly jsme se rozhodli jít i cestou umělé inteligence, aby se mohli kdykoliv na cokoliv zeptat a probrat to s e-koučem, aniž by museli být vystaveni tomu reálnému kontaktu.
Už jsme to nastínili, ale jaké jsou nejčastější chyby, které lidé při hledání partnera dělají?
Ta bohužel nejběžnější chyba je, že nemají dobře nastavená svá očekávaní proti tomu, co sami nabízejí. Buď mají přehnaná očekávání a sami sebe vidí lépe, než jak si reálně stojí. Pak čekají na prince na bílém koni a jsou překvapení, že on nečeká třeba na ženu s několika dětmi. Je tedy zásadní si na začátku seznamování udělat takový přehled. My jsme pro to vyvinuli i analýzu – unikátní Love Report, která vám na začátku udělá nějaké objektivní zhodnocení toho, jak si stojíte v šesti kategoriích, ale na základě toho pak máte objektivní informaci, že se možná vidíte lépe či hůře, než jak na tom doopravdy jste.
Dále je to velmi často nevyřešená vztahová minulost nebo opakování stejných chyb z minulosti. Ženy jsou v tomto expertky, vybírat si stále dokola nevhodný typ mužů. A pak také nejsme dostatečně trpěliví, v dnešní době jsme zvyklí mít všechno teď a hned a myslíme si, že to stejně zafunguje i ve chvíli, kdy vkročíme na seznamku. Pak jsme v šoku, že to tak rychle nejde a vyžaduje to práci, je to náročná aktivita. Samo nic nepřijde, ale spousta lidí to hned vzdá. Dělali jsme analýzu, kdy můj manžel spočítal, že na on-line seznamkách potřebujete oslovit klidně sto profilů na jedno slušné rande, ne na úspěšné seznámení, ale opravdu jen slušné rande. Existují nějaká pravidla, která nejde ignorovat a je třeba si toho být vědomi.
Když vidíte různé analýzy a statistiky, je třeba na seznamkách větší poměr žen než mužů, nebo je to vyvážené?
V každé věkové kategorii je to jiné a také záleží, zda jde o placenou či neplacenou seznamku, ale například na neplacených on-line seznamkách tady v Česku platí, že jsou tři muži na jednu ženu v těch mladších věkových kategoriích. Kolem padesátého roku věku se to začíná vyrovnávat, ale nic to neříká o tom, kdo koho hledá. Třeba ženu kolem třicítky hledá každý muž z podstatě každé věkové kategorie, ale ženu padesátiletou hledá už výrazně méně mužů, a to je ten problém. Je potřeba si vždy uvědomit tu základní myšlenku, že seznamování není jen o tom, co já chci, ale také o tom, co chce ten druhý, a pouze pokud se tyto dvě potřeby potkají, tak máte šanci se seznámit. A pokud já hledám někoho, kdo vůbec nehledá mě, tak to neklapne. Například v Americe za služby matchmakera platí muži a ženy po padesátce, ostatní jsou více či méně pouze součástí portfolia.
U těch neplacených seznamek je také třeba si uvědomit, že je tam větší poměr mužů, ale ti hledají hlavně zábavu. Asi úplně nesouhlasím s tím, že by třeba na Tinderu byly 2/3 zadaných, to mi přijde jako velmi odvážné tvrzení, můj osobní odhad je polovina, ale ten důvod je prostý, spousta mužů si tam chodí zvedat sebevědomí, má potřebu lovení. Mnohdy ani nejde o sex na jednu noc, protože na schůzku vůbec nepřijdou, jim jde o ten pocit, že mohou, o intimní konverzaci a podobně. Ženy tohle dělají jen velmi málo.
V momentě, kdy už máme vztah, máte nějaké tipy, jak jej udržovat? Sama máte spokojené manželství, čtyři děti. Tak co je to tajemství?
Asi jediný tip je trávit společně čas a mít vztah postavený na prvním místě. U nás maminek se po narození dětí stává, že velmi často zapomínáme na toho manžela a každý muž, i když je sebelepší táta, tak stále potřebuje mít pocit, že pro tu partnerku je pořád stejně důležitý. Za sebe říkám, že my s manželem máme jednou týdně rande, každou středu spolu chodíme na večeři a snažíme se, pokud to jde, odjet alespoň jednou za rok, třeba jen na pár dní sami na dovolenou a být jen my dva jako pár. Hodně nám to pomáhá.
A druhá rada, i když je to sebelepší manželství, postavené na sebelepších hodnotách, skvěle spolu komunikujete, vždy nastanou nějaké problémy, ale to, co odděluje dobrý a špatný vztah je, že ty problémy nezametáte pod koberec a aktivně je řešíte, a to i za cenu, že vyhledáte odborníka. Já vždy říkám, že je lepší chodit k párovému terapeutovi preventivně. My to tak třeba děláme, abychom si zopakovali zásadní věci, protože před tím cizím člověkem ta témata dokážete otevřít mnohem snáz, než mezi sebou, a to aniž byste si něco vyčítali. Když to děláte preventivně, tak se vše postupně vyřeší. Ráda bych řekla, že mám patent na správné manželství, ale ten nikdo nemá. Za mě je opravdu zásadní trávit spolu čas, obzvlášť ve chvíli, kdy v tom jsou děti, zvláště když jich máte tolik, co my.
Tajemství úspěšného vztahu není v hledání dokonalosti, ale potenciálu, že spolu budeme růst a spolu budeme na tom vztahu pracovat.
Jak se vám daří skloubit práci s rodinou?
Já mám velké štěstí v tom, že jsem od začátku věděla, že se už nevrátím do toho tradičního modelu od osmi do čtyř, protože by to ani nešlo skloubit. Ve své firmě si mohu naštěstí nastavit vše podle potřeby, mám skvělý tým, na který mohu věci delegovat. Chvíli mi tedy trvalo zbavit se pocitu, že všechno dělám nejlépe sama. Zároveň to ale znamená, že více či méně pracujete pořád, takže uložím děti a jdu něco vyřídit, nebo jsem se naučila být extrémně efektivní ve chvílích, kdy čekám až dětem skončí kroužek. Vím, že mám hodinu a během ní toho vyřídím hrozně moc. Spoustu aktivit si i nechávám právě na tento čas. S týmem komunikuji rychle na různých platformách. Ráda bych řekla, že je to vždy plynulé a rychlé, ale to bohužel není, ale jsem ráda, že díky tomu, že jsem paní svého času, tak to funguje. A i s klienty si to tak snažím nastavit, že osobní schůzky mám jen dopoledne. Někdy se mi to daří líp, jindy hůř, ale snažím se.
Máte čas i na sebe?
Snažím se, ale je to oblast, kde bych potřebovala hodně intenzivně přidat, neříkám, že si nestihnu zajít na manikúru, ke kadeřnici a podobně, to považuji za základ u každé ženy, ale třeba čas na cvičení hledám poslední dva roky hodně intenzivně. Přestože jsme si domů pořídili běhací pás a jednou za čas mám období, že poctivě denně chodím běhat, tak pak zase na něj jen odkládám oblečení. Takže ráda bych, ale na druhou stranu je potřeba říct, že jsem hrozně činorodý člověk a potřebuji se stále někam posouvat, takže si sama před sebe stále stavím výzvy, které si pak vyčítám. Jako když jsem se rozhodla studovat MBA, teď jsem začala s němčinou, takže pořád se jakoby snažím si tam sama sobě dávat takové věci, které dělám pro sebe, je to můj rozvoj, abych se jako člověk posouvala. Dělám si i nové kurzy, co se týče koučinku, sleduji trendy, aby člověk nezakrněl.
Je AI jednou z těch větších výzev, nebo jaká byla největší, které jste čelila?
Já myslím, že hodně složité bylo období Covidu, kdy jsme i složitě vymýšleli, kam lidé mají jít na rande. Protože je fajn si s někým zavolat přes kameru, ale to nezjistíte, jestli si třeba voníte a jestli je tam ta jiskra. A v tom intenzivním lockdownu tohle bylo hrozně složité. Pak do toho začalo vstupovat očkování, kdo ho má a kdo ne, klienti se také na to ptali, protože se třeba nechtěli potkat s někým, kdo očkovaný není. To si pak říkáte, že ale ty hodnoty jsou přece někde úplně jinde. Takže to bylo hodně náročné a i jsme utlumili aktivity, bylo to období plné výzev.
Příchod AI je složitý v tom, že ona generuje stále nějaké informace, ale nemáte jistotu jejich validity. Proto když jsme nastavovali našeho e-kouče, tak jsme velmi striktně pracovali s tím, jak tam dostat naši znalostní databázi, ne to, co si kdekoliv přečtete na internetu, protože to velmi často jsou nesmysly, kterých se lidé drží a pak se diví, že naletí. Takže najít systém, jak informace filtrovat, bylo hodně náročné.
Extrémně náročné teď bude rozpoznat reálné profily, protože už nyní bohužel často nepoznáte, že nekomunikujete s člověkem. Dříve jste si mohli prohnat obrázek Googlem a zjistit si, jestli třeba není v nějaké databázi, ale dnes už to nejde, protože AI generuje nové obrázky, které vypadají jako reálné. Do budoucna si myslím, že to bude ještě složitější poznávat, kdo je skutečný. Už to nebude o tom, jestli to ten na druhé straně myslí dobře, ale jestli je to vůbec člověk. Tam bude obrovský problém, že se můžete zamilovat do někoho, kdo vlastně vůbec neexistuje. Za mě je tohle velký strašák.
Dnešní generace vlastně žije prakticky jen on-line a chybí jim to kritické myšlení a reálný kontakt. Myslíte si, že dojde k tomu, že budou vztahy hledat opravdu pouze on-line?
Zajímavé je, že generace Z se nechce seznamovat třeba přes Tinder, spíš se seznamují přes sociální sítě. Ale obecně si myslím a vidím to, že lidé stále více ztrácejí komunikační dovednosti, téma oslovit někoho v reálném prostoru je třeba pro mladou generaci zcela nemyslitelné. Dělala jsem workshop pro studenty středních a vysokých škol a jeden chlapec mi řekl, že to je nesmysl, aby něco takového dělal, protože by byl za magora a koukali by na něj, že je úchyl. Oni už jsou zcela uzavření v mobilu, ten neopouštějí, mají sluchátka, hlavně aby do toho reálného kontaktu nepřišli. Zároveň podle studií je tato generace nejvíc osamělá, víc než senioři. Ač jsou stále na nějakých sociálních sítích, tak jsou vlastně strašně osamělí. Pro moderní svět je to opravdu velká výzva a těžko říct, kam se to v tom seznamování posune.
Co ukazují světová čísla a jsem ráda, že se o tom začalo mluvit už i tady v Česku, že dochází k obrovskému snižování sexuální aktivity. Tady opravdu roste generace mladých mužů, kteří v 35 letech neměli sex. Už jsem to říkala před sedmi lety a dnes se bavíme třeba o 20 %, což je hrozné číslo. A vedle toho to jsou kluci, kteří opravdu neumějí holku oslovit. Oni pošlou deset zpráv někde na Tinderu, nedostanou odpověď a už si z toho odnášejí, že je nikdo nechce. A zároveň to jsou potom ti potenciální followeři lidí s machistickým pohledem na svět, jsou to muži, kteří nenávidí ženy, protože ony o ně nestojí. Jenže to je začarovaný kruh, protože nevědí, jak je oslovit, z jednoho odmítnutí na internetu si odvodí, že je nikdo nechce. To jsou pro mě velká témata, která se snažím otevírat, abychom si jich byli vědomi a dokázali s tím pracovat. Bude to podle mě velká výzva a jako máma čtyř kluků jsem z toho lehce nervózní, ale pevně doufám, že kluci s tímhle problém mít nebudou. Ale také hledám míru toho, jak ty moderní technologie dětem zpřístupnit a zároveň nedovolit, aby je ovládly.
Můžete mít skvělou práci, super kamarády, ale když nemáte život s kým sdílet, tak je to trošku málo.
Dříve si vlastně byli zvyklí alespoň psát, ale teď používají pouze zkratky a smajlíky.
Přesně tak a pozor, to je hrozně zajímavé, už existují analýzy na to, že lidé podle toho, jakého jste použili smajlíka, tak si vyhodnocují, jestli o ně máte zájem, nebo ne. Nebo i podle toho, když pošlete krátkou zprávu, už si myslí, že jste naštvaní, nebo nemáte zájem, přitom jste prostě jen mohla psát někde v rychlosti. Když jsem se připravovala na přednášku, tak jsem prošla spoustu materiálu k tomuto a byla jsem fascinovaná, co oni řeší a co do toho jejich rozhodování vstupuje a bylo to za mě extrémní a velmi smutné, protože ta míra osamělosti je enormní.
Navíc jim ještě chybí kritické myšlení.
To je další rovina a třeba my ženy si dnes opravdu vše neskutečně bereme a hodnotíme se podle sociálních sítí. V Americe je to obrovský fenomén, kdy pokud vám tam jdou lajky a matche, tak super, ale když ne, tak se z toho lidé psychicky hroutí. Existují studie, které ukazují, že čím déle jste na Tinderu, tím se snižuje šance, že se opravdu seznámíte. Těch problémů, proč je seznamování dnes tak komplikované, je hrozně moc a vůbec mě vlastně nepřekvapuje, že je tak náročné se seznámit.
Vlastně je to podobné jako, jak se říká, že někomu chybí někde 20 %, i když má 80. Tak je jde hledat, ale pak vymění toho skvělého partnera za někoho, kdo má jen a pouze těch 20 %?
Přesně tohle je častý problém, proto v agentuře s klienty pracujeme, protože my jim potřebujeme ukázat, aby se nesoustředili na nesmyslných 20 %, ale aby se podívali tam, kde mají 80% shodu. Proto tam je kouč a máme tak vysokou úspěšnost, protože pokud klient tohle chápe, chce si nechat poradit, tak to jde. Pak ale velmi často, když hledají sami, tak se zacyklí na tom, že hledají nějakou úplnou drobnost, zacyklí se v nefunkčních vztazích nebo se psychicky hroutí z toho, že jim někdo pošle ošklivou zprávu.
Vy jim vlastně dokážete vytáhnout z podvědomí to důležité?
My se snažíme, ráda bych řekla, že to jde vždy, ale otevřeně říkám, že nejde seznámit každého, protože ne každý je na seznámení připravený, ne každý se reálně seznámit chce, i když to říká, a bohužel ne každý je ochotný si nechat poradit a slyšet, že by v některých oblastech měl ustoupit. Dnes je bohužel ta doba taková, že jsme navedeni k tomu chtít to nejvíc a nejlepší, ale vztah je vždy o kompromisech. Proto lidem říkám, že tajemství úspěšného vztahu není v hledání dokonalosti, ale potenciálu, že spolu budeme růst a spolu budeme na tom vztahu pracovat.
Nechtěla jste se za ty roky někdy vrátit k politologii? Nebo když vidíte politickou scénu, tak jste ráda, že už nejste součástí?
To spíš, rozhodně si říkám, že jsem ráda, že už se mě to netýká a že doma ani nemáme televizi. Když mi kamarádi občas napíší, jestli jsme něco viděla nebo slyšela, tak netuším, oč jde. Vůbec to nesleduji. Co se týče politologie, tak si říkám, že je to zajímavá věda, obzvlášť ta část, které jsem se věnovala, což byly volební systémy, ale nikdy jsem neměla pocit, že bych chtěla od seznamování odejít. Myslím si, že pravě i s těmi všemi výzvami, které tam jsou, je to strašně zajímavá oblast, která se stále posouvá a já to vnímám jako svoje poslání. Využít ty obrovské zkušenosti a znalosti, abych lidem pomohla, a to i těm, kteří si naše služby nemůžou dovolit. Něco poradím na Instagramu, v rozhovoru nebo na nějakém kurzu, ráda bych to všechno, co jsem měla možnost se naučit, dozvědět se, jsem dokázala těm lidem vrátit. Dostat to k těm, kteří to potřebují, a pomoci jim alespoň trochu změnit život. Protože co si budeme povídat, můžete mít skvělou práci, super kamarády, ale když nemáte ten život s kým sdílet, tak je to trošku málo a já bych to chtěla změnit pro každého člověka, nebo tomu alespoň pomoct.
Autor: Kristýna Solničková
Foto: se souhlasem Kristýny Mertlové
